ČÁST PRVNÍ – ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

Čl. 1 – Předmět úpravy a přechodné období

(1) Tento ústavní zákon upravuje podle čl. 125 Občanské ústavy České republiky (dále jen „ústava“) hospodaření státu, zemí, krajů, okresů, obcí a fondů pojištění v přechodném období. V rozsahu, v němž stanoví něco jiného, má přednost před čl. 89, 95 až 99 a 125 ústavy.

(2) Přechodné období začíná dnem účinnosti ústavy a končí dnem, kdy Veřejná služba finanční oznámí ve Sbírce zákonů, že veřejné dluhy existující ke dni účinnosti ústavy byly splaceny nebo jinak odstraněny podle plánu oddlužení (čl. 8).

Čl. 2 – Zásady

(1) Přechod od daní a dluhů k hospodaření podle ústavy se provede postupně a tak, aby se v žádném okamžiku nepřerušila výplata důchodů, dávek a platů, zdravotní péče, výuka ve školách a splácení veřejného dluhu.

(2) Daň se ruší nebo snižuje teprve tehdy, když je prokázáno, čím se nahradí nebo které výdaje se sníží (čl. 125 odst. 3 ústavy).

(3) Občané rozhodují o každém kroku objektivně informováni; veřejné služebníky, kteří jim podají nepravdivý nebo neúplný propočet, stíhá odpovědnost podle čl. 7 a 92 ústavy.

ČÁST DRUHÁ – CHRÁNĚNÉ VÝDAJE

Čl. 3 – Chráněné výdaje

(1) Chráněnými výdaji jsou

a) výplata přiznaných důchodů a dávek sociálního zabezpečení,

b) zdravotní péče hrazená z veřejného zdravotního pojištění,

c) bezplatné základní a střední vzdělávání, zejména platy pedagogických pracovníků a příspěvek na žáka,

d) pomoc v hmotné nouzi, státní garance minima (dávka státní sociální pomoci), dávky pro rodiny s dětmi, dávky pro osoby se zdravotním postižením a osoby závislé na péči a příspěvek státu do fondů solidarity obcí podle zákona o sociální pomoci.

(2) Chráněné výdaje se hradí alespoň v rozsahu, v jakém byly poskytovány ke dni účinnosti ústavy; důchody se zvyšují podle čl. 12.

(3) Spolu s chráněnými výdaji se přednostně hradí splatné jistiny a úroky veřejného dluhu podle plánu oddlužení.

Čl. 4 – Ochrana chráněných výdajů

(1) Do konce přechodného období nelze zrušit daň ani snížit její sazbu nebo sazbu pojistného, nebyla-li by tím zajištěna výplata chráněných výdajů alespoň v rozsahu podle čl. 3 odst. 2 a splácení dluhu podle plánu oddlužení.

(2) Ke každému návrhu na zrušení nebo snížení daně nebo pojistného připojí Veřejná služba finanční propočet podle čl. 125 odst. 3 ústavy; Veřejná služba kontrolní k němu zveřejní stanovisko. Návrh, z jehož propočtu nevyplývá splnění odstavce 1, nelze předložit k referendu; o tom rozhoduje Ústavní soud při přezkumu podle čl. 75 písm. a) ústavy.

(3) Odstavce 1 a 2 platí i pro návrhy podané občany peticí.

ČÁST TŘETÍ – DLUH A SCHODEK

Čl. 5 – Soupis závazků

(1) Do 6 měsíců od účinnosti ústavy zveřejní Národní rada spolu s Veřejnou službou finanční úplný soupis závazků státu, zemí, krajů, okresů, obcí, státních fondů, fondů pojištění, státních podniků, příspěvkových organizací a obchodních společností ovládaných veřejnými celky. Soupis uvede u každého závazku věřitele, jistinu, úrok, měnu a termíny splatnosti.

(2) Soupis obsahuje též státní záruky, závazky ze smluv o partnerství veřejného a soukromého sektoru, ze smluv s dlouhodobým plněním, z mezinárodních smluv a členství v mezinárodních organizacích a vlastní kapitál České národní banky.

(3) Soupis se každé čtvrtletí aktualizuje a zveřejňuje v systému EVORAS, do jeho zprovoznění na internetových stránkách Veřejné služby finanční.

Čl. 6 – Refinancování

(1) Za nový dluh podle čl. 95 a čl. 125 odst. 5 ústavy se nepovažuje refinancování existujícího dluhu, kterým se nezvyšuje jeho jistina.

(2) Refinancovat lze v každém roce jen do limitu stanoveného v plánu oddlužení schváleném v referendu. Do schválení plánu lze refinancovat jen jistinu, která je v daném roce splatná, a jen nástroji se splatností nepřesahující lhůtu pro odstranění dluhů podle čl. 8 odst. 2 písm. a).

(3) Úhrnná jistina veřejného dluhu nesmí na konci žádného roku převýšit úhrnnou jistinu na konci předchozího roku, s výjimkou dluhu přijatého ke krytí schodku podle čl. 7.

(4) Odstavce 1 až 3 platí obdobně pro země, kraje, okresy a obce; limit refinancování územního celku schvalují jeho občané v místním referendu spolu s jeho plánem oddlužení.

Čl. 7 – Postupné odstranění schodku

(1) Schodek veřejných rozpočtů existující ke dni účinnosti ústavy se odstraní postupně podle plánu oddlužení schváleného v referendu, nejpozději do 3 let od účinnosti ústavy.

(2) Schodek státního rozpočtu nesmí převýšit

a) v roce, v němž ústava nabyla účinnosti, schodek rozpočtu schváleného na tento rok podle dosavadních předpisů,

b) ve druhém roce polovinu schodku podle písmene a),

c) ve třetím roce jednu pětinu schodku podle písmene a);

od čtvrtého roku musí být státní rozpočet vyrovnaný (čl. 95 ústavy). Plán oddlužení může stanovit rychlejší postup.

(3) Ve výši schodku podle odstavce 2 lze přijmout nový dluh; započítává se do plánu oddlužení.

(4) Za schodek se nepovažuje použití prostředků rezervního fondu ani přebytků minulých let.

(5) Rozpočty zemí, krajů, okresů a obcí musí být vyrovnané ode druhého roku po účinnosti ústavy; do té doby lze krýt výdaje jen z jejich vlastních úspor nebo z refinancování podle čl. 6.

Čl. 8 – Plán oddlužení

(1) Do 6 měsíců od účinnosti ústavy předloží Národní rada Parlamentu plán oddlužení; Parlament jej předloží občanům k celostátní anketě a potvrzujícímu referendu (čl. 20 odst. 2 a čl. 125 odst. 7 ústavy).

(2) Plán oddlužení se předloží ve dvou variantách:

a) odstranění veřejných dluhů do 10 let od účinnosti ústavy (čl. 125 odst. 5 ústavy),

b) odstranění veřejných dluhů do 25 let od účinnosti ústavy.

(3) Každá varianta obsahuje

a) roční milníky výše dluhu a salda,

b) roční limit refinancování (čl. 6),

c) postup odstranění schodku (čl. 7),

d) zdroje splácení, zejména úspory ze zrušení zbytečných institucí (čl. 124 ústavy), výnosy z veřejného majetku, prodej majetku podle čl. 9 a výnos daní v přechodném období,

e) harmonogram referend o daních podle čl. 10 a jejich dopad na plán,

f) dopad na chráněné výdaje, na domácnosti a na hospodářský růst.

(4) Nebyl-li plán oddlužení schválen, předloží Národní rada do 3 měsíců nový návrh. Do schválení plánu se postupuje podle čl. 6 odst. 2 věty druhé a čl. 7 odst. 2.

(5) Obce, okresy, kraje a země, které mají dluhy, předloží svým občanům k místnímu referendu vlastní plán oddlužení se lhůtou, která nepřesáhne lhůtu varianty schválené podle odstavce 1.

(6) Veřejná služba finanční zveřejňuje každé čtvrtletí stav plnění plánu. Odchýlí-li se skutečnost od ročního milníku o více než 10 %, předloží Národní rada do 3 měsíců opatření k nápravě; nelze-li milník dodržet bez zásahu do chráněných výdajů, rozhodnou o dalším postupu občané v referendu (čl. 125 odst. 7 ústavy).

Čl. 9 – Majetek k oddlužení

(1) K oddlužení lze prodat jen majetek, který není strategickým zdrojem, veřejnou infrastrukturou ani podílem chráněným zákonem o strategických veřejných zdrojích (čl. 9 ústavy).

(2) Seznam majetku, který lze k oddlužení prodat, je součástí plánu oddlužení. Prodej majetku, jehož hodnota přesahuje hranici velké veřejné zakázky podle zákona o veřejných zakázkách, schvalují občané v referendu.

(3) Výnos z prodeje podle odstavců 1 a 2 se použije jen na splacení dluhu.

(4) Kompenzací dluhu podle čl. 125 odst. 5 ústavy se rozumí jen započtení vzájemných pohledávek veřejného celku a jeho věřitele.

ČÁST ČTVRTÁ – DANĚ V PŘECHODNÉM OBDOBÍ

Čl. 10 – Pořadí referend o daních

(1) Harmonogram referend o jednotlivých daních zveřejní Národní rada do 6 měsíců od účinnosti ústavy jako součást plánu oddlužení. Referenda o daních se spojují do společných hlasovacích termínů.

(2) O daních se hlasuje zpravidla v tomto pořadí:

a) daně, jejichž správa je nákladná v poměru k výnosu,

b) ostatní daně, které neukládá právo Evropské unie,

c) daně z příjmů, podle toho, jak klesá dluh.

(3) O dani, kterou ukládá právo Evropské unie, zejména o dani z přidané hodnoty a spotřebních daních, se hlasuje až po rozhodnutí občanů podle čl. 126 odst. 2 ústavy. Dříve lze hlasovat jen o změně sazby v mezích, které právo Evropské unie připouští. Lhůta podle čl. 125 odst. 2 ústavy u těchto daní uplyne 1 rok po rozhodnutí podle čl. 126 odst. 2 ústavy.

(4) Daň, o jejímž zrušení občané rozhodli, zaniká prvním dnem kalendářního roku následujícího po vyhlášení výsledku referenda, nestanoví-li referendum den pozdější.

Čl. 11 – Daně z majetku a náhrada obcím

(1) Daň z nemovitých věcí a daň z bezúplatného nabytí majetku zanikají dnem účinnosti ústavy (čl. 125 odst. 1 ústavy). Daň za období před tímto dnem se vyměří a vybere podle dosavadních předpisů.

(2) Obci se každý rok ze státního rozpočtu nahradí výpadek daně z nemovitých věcí ve výši průměrného ročního výnosu této daně v obci za poslední 3 roky před účinností ústavy. Náhrada se vyplácí čtvrtletně.

(3) Náhradu nelze snížit ani zrušit jinak než rozhodnutím občanů v celostátním referendu. Daň, z níž se náhrada hradí, nelze zrušit, nebyla-li by náhrada zajištěna z jiného zdroje; čl. 4 se použije obdobně.

ČÁST PÁTÁ – POJIŠTĚNÍ A DÁVKY

Čl. 12 – Důchody

(1) Přiznané důchody se nesnižují a zvyšují se každý rok nejméně o míru inflace za předchozí rok. Ukládá-li dosavadní předpis zvýšení vyšší, postupuje se podle něj, dokud občané v referendu nerozhodnou jinak.

(2) O věku odchodu do důchodu, výpočtu důchodu a sazbách pojistného lze hlasovat jen s pojistně-matematickým propočtem dopadů na fond důchodového pojištění na 30 let (§ 14 odst. 2 zákona o povinném zdravotním, sociálním a důchodovém pojištění).

(3) Fond důchodového pojištění vytvoří do 2 let od účinnosti ústavy rezervu nejméně ve výši jednoměsíčních výdajů na důchody. Hrozí-li fondu schodek, kryje se z rezervy a z rezervního fondu státu, dokud občané nerozhodnou o sazbách nebo věku v referendu.

Čl. 13 – Zdravotní pojištění státních pojištěnců

(1) Za děti, poživatele důchodu, uchazeče o zaměstnání, studenty a osoby pečující o dítě nebo o osobu závislou na péči platí zdravotní pojištění stát, a to nejméně ve výši a v rozsahu podle předpisů platných ke dni účinnosti ústavy, nestanoví-li jinak zákon schválený v referendu.

(2) Ustanovení čl. 97 odst. 1 věty druhé ústavy o placení pojištění za děti rodiči se použije až ode dne, který stanoví zákon schválený v referendu.

Čl. 14 – Převod pojistného zaměstnavatele do mzdy

Zanikne-li povinnost zaměstnavatele platit pojistné za zaměstnance, zvyšuje se týmž dnem ze zákona mzda, plat nebo odměna zaměstnance o částku pojistného, kterou za něj zaměstnavatel platil; zaměstnanec z ní platí pojistné sám (čl. 97 odst. 1 ústavy). Ujednání, které by zvýšení mzdy vylučovalo nebo obcházelo, je neplatné.

Čl. 15 – Dávky mimo pojištění

(1) Dávky státní sociální podpory, dávky pomoci v hmotné nouzi, příspěvek na péči, dávky pro osoby se zdravotním postižením a dávka státní sociální pomoci se přiznávají a vyplácejí podle dosavadních zákonů, dokud občané v referendu nerozhodnou jinak, zejména o zákoně o sociální pomoci.

(2) Nestačí-li k pomoci občanovi v nezaviněné nouzi prostředky obce (čl. 117 ústavy), poskytne pomoc stát.

ČÁST ŠESTÁ – ROZPOČET, EMISE A SECESE

Čl. 16 – Rozpočtové provizorium

(1) Není-li rozpočet schválen nebo účinný k 1. lednu, hospodaří se podle rozpočtu předchozího roku. Měsíčně lze vydat nejvýše jednu dvanáctinu výdajů předchozího roku; chráněné výdaje, splátky dluhu a náhrada obcím podle čl. 11 se hradí v plné výši.

(2) Schodek za dobu provizoria nesmí převýšit poměrnou část schodku přípustného v daném roce podle čl. 7.

Čl. 17 – Občanské veto rozpočtu

(1) Vetují-li občané rozpočet jako celek (čl. 98 odst. 1 ústavy), hospodaří se podle čl. 16, dokud Poslanecká sněmovna neschválí nový rozpočet.

(2) Vetují-li občané výdaj nebo kapitolu, výdaj se nepoužije a prostředky, které na něj byly určeny, nelze použít na jiný účel bez nového schválení; v přechodném období se použijí na snížení schodku nebo dluhu.

(3) Veto nemůže snížit chráněné výdaje pod rozsah podle čl. 3 odst. 2 ani splátky dluhu podle plánu oddlužení.

Čl. 18 – Emise pro veřejné rozpočty

(1) Česká národní banka převádí emisi peněz do veřejných rozpočtů (čl. 96 odst. 2 písm. a) ústavy) až od roku následujícího po roce, v němž její vlastní kapitál dosáhl kladné hodnoty. Do té doby se zisk České národní banky použije na úhradu jejích ztrát minulých let.

(2) Dokud je Česká republika vázána smlouvami o Evropské unii (čl. 126 odst. 2 ústavy), převádí se emise jen způsobem, který tyto smlouvy připouštějí.

(3) Emise se nepovažuje za náhradu daní, dokud její skutečný výnos za předchozí rok nezveřejní Česká národní banka; plán oddlužení s ní počítá jen v této výši.

Čl. 19 – Secese v přechodném období

(1) Podíly ze secese (čl. 89 ústavy) se v přechodném období hradí z rezervního fondu rozpočtu, z něhož se plat nebo náklady hradí; nestačí-li, sníží se podíly poměrně.

(2) Secesi nelze v přechodném období učinit vůči chráněným výdajům, splátkám dluhu a službám, které nelze jednotlivci odepřít, zejména policii, soudům, záchranným sborům a ochraně veřejného zdraví.

ČÁST SEDMÁ – OTEVŘENOST, ODPOVĚDNOST A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Čl. 20 – Čtvrtletní zpráva

Veřejná služba finanční zveřejní každé čtvrtletí v systému EVORAS, do jeho zprovoznění na svých internetových stránkách, zprávu o plnění plánu oddlužení, stavu veřejného dluhu, schodku, fondů pojištění, rezerv a chráněných výdajů a o dopadu přijatých opatření na domácnosti. Veřejná služba kontrolní k ní do 30 dnů zveřejní stanovisko.

Čl. 21 – Odpovědnost a nedodržení lhůt

(1) Za dodržení plánu oddlužení a za úplnost a pravdivost propočtů podle tohoto ústavního zákona odpovídají osobně ministr financí a ředitel Veřejné služby finanční (čl. 5 a 97 odst. 3 ústavy).

(2) Nebude-li lhůta podle čl. 5, 7 nebo 8 dodržena, rozhodnou o dalším postupu občané v referendu (čl. 125 odst. 7 ústavy).

Čl. 22 – Vztah k zákonům

(1) Ustanovení zákona o veřejných financích a České národní bance, zákona o veřejné službě finanční, zákona o povinném zdravotním, sociálním a důchodovém pojištění a zákona secesního, která jsou v rozporu s tímto ústavním zákonem, se nepoužijí.

(2) Tento ústavní zákon je součástí ústavního pořádku. Pozbývá platnosti uplynutím přechodného období, s výjimkou čl. 12 odst. 1 věty první a čl. 14.

Čl. 23 – Účinnost

Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem účinnosti ústavy (čl. 121 odst. 2 ústavy).

A. Obecná část

B. Zvláštní část