Čl. I – Změna trestního zákoníku

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, se mění takto:

1. Za § 12 se vkládá nový § 12a, který zní:

„§ 12a – Zásada újmy

(1) Trestným činem je jen čin, kterým pachatel způsobil újmu jinému nebo jiného ohrozil (čl. 8 odst. 3 Občanské ústavy České republiky, dále jen „ústava“). Újmou jinému je i újma na veřejném majetku, který je spoluvlastnictvím občanů (čl. 9 ústavy), a týrání zvířete.

(2) Ohrožením je vznik nebezpečí újmy na životě, zdraví, svobodě nebo majetku jiného. Ohrožením je též jednání, které trestní zákon postihuje pro jeho obecnou nebezpečnost.

(3) Soud v rozsudku vždy uvede, jaká újma nebo jaké ohrožení a komu bylo způsobeno.

(4) Maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 337 odst. 1 písm. a) je trestným činem jen tehdy, jestliže pachatel vykonáváním zakázané činnosti ohrozil život, zdraví nebo majetek jiného.“.

2. V § 34 odst. 3 se na konci písmene h) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno i), které zní:

„i) u trestného činu, který spáchal veřejný služebník při výkonu své funkce, doba, po kterou pachatel zastává funkci veřejného služebníka (čl. 92 odst. 2 ústavy).“.

3. Za § 38 se vkládají nové § 38a a 38b, které znějí:

„§ 38a – Pořadí trestů

(1) Soud ukládá tresty v tomto pořadí přednosti:

a) náhrada škody oběti,

b) povinná práce,

c) peněžitý trest,

d) domácí vězení s elektronickým dohledem,

e) odnětí svobody.

Trest dalšího druhu uloží soud jen tehdy, jestliže tresty uvedené před ním samy ani ve spojení nepostačují k ochraně společnosti a k nápravě pachatele; důvod uvede v odůvodnění rozsudku. Ostatní tresty podle § 52 lze uložit vedle těchto trestů.

(2) Nepodmíněný trest odnětí svobody lze uložit jen za

a) úmyslný trestný čin spáchaný násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí,

b) úmyslný trestný čin proti životu a zdraví nebo proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti,

c) zvlášť závažný zločin,

d) trestný čin, kterým byla úmyslně způsobena značná škoda nebo škoda velkého rozsahu,

e) trestný čin veřejného služebníka spáchaný při výkonu funkce, kterým byla způsobena značná škoda nebo újma na životě nebo zdraví,

f) trestný čin proti České republice podle hlavy deváté zvláštní části,

nebo jestliže pachatel úmyslně nevykonal jiný uložený trest a soud jej přeměnil v trest odnětí svobody.

(3) Stanoví-li trestní zákon za čin, který nespadá pod odstavec 2, jen trest odnětí svobody, uloží soud místo něj trest podle odstavce 1 písm. a) až d).

(4) Odsouzený ve výkonu trestu odnětí svobody, včetně trestu doživotního, je povinen pracovat podle § 25 zákona o soudnictví a vězeňství. Nejvyšším trestem je doživotní odnětí svobody s povinností pracovat (čl. 91 odst. 1 ústavy).

§ 38b – Dřívější odsouzení a náhrada škody

(1) Skutečnost, že pachatel byl dříve odsouzen nebo potrestán za trestný čin nebo přestupek, nezakládá trestnost činu ani použití vyšší trestní sazby. Ustanovení zvláštní části, podle nichž je čin trestný nebo přísněji trestný proto, že pachatel byl za takový nebo jiný čin dříve odsouzen nebo potrestán, se nepoužijí.

(2) K dřívějšímu odsouzení lze přihlédnout jen jako k přitěžující okolnosti v mezích trestní sazby (§ 42).

(3) Nahradil-li pachatel před vyhlášením rozsudku dobrovolně celou škodu a újmu oběti, může soud uložit trest odnětí svobody pod dolní hranicí trestní sazby.“.

4. V § 52 odst. 1 se na konci písmene o) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno p), které zní:

„p) náhradu škody oběti.“.

5. Za § 53 se vkládá nový § 53a, který zní:

„§ 53a – Náhrada škody oběti

(1) Trestem náhrady škody oběti uloží soud pachateli povinnost nahradit oběti škodu a nemajetkovou újmu způsobenou trestným činem a vydat bezdůvodné obohacení, a to v určené lhůtě nebo ve splátkách, nejdéle do 3 let. Trest lze uložit samostatně nebo vedle jiného trestu za každý trestný čin, kterým byla oběti způsobena újma.

(2) Neuhradí-li pachatel náhradu do 3 měsíců od právní moci rozsudku nebo je-li v prodlení se splátkou, vyplatí ji oběti Fond pro oběti trestných činů a přestupků v rozsahu podle § 27 odst. 2 zákona o soudnictví a vězeňství a náhradu vymáhá na pachateli.

(3) Nesplní-li pachatel povinnost bez vážného důvodu, soud trest přemění na povinnou práci, nebo nelze-li ji uložit, na domácí vězení; nárok oběti tím nezaniká.“.

6. § 59 se zrušuje.

7. § 60 odst. 1 zní:

„(1) Trest domácího vězení až na tři léta může soud uložit za přečin nebo za zločin, který není zvlášť závažným zločinem, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti činu a k osobě a poměrům pachatele lze důvodně očekávat, že jej pachatel vykoná, a pachatel se zaváže zdržovat se v určené době v obydlí. Dodržování trestu se kontroluje elektronickým dohledem.“.

8. § 62 a 63 znějí:

„§ 62 – Povinná práce

(1) Trest povinné práce může soud uložit za přečin nebo za zločin, který není zvlášť závažným zločinem, nejde-li o pachatele, který pro svůj zdravotní stav není schopen práci vykonávat.

(2) Odsouzený vykonává povinnou práci bez nároku na odměnu pro obec, okres, kraj, zemi, instituci veřejné služby nebo obecně prospěšnou organizaci; se souhlasem oběti může práci vykonávat v jejím prospěch.

§ 63 – Výměra trestu povinné práce

(1) Trest povinné práce lze uložit ve výměře od 50 do 600 hodin.

(2) Odsouzený je povinen trest vykonat do 2 let ode dne, kdy soud nařídil jeho výkon.“.

9. V § 127 odst. 1 se na konci textu doplňuje věta: „Úřední osobou je též každý veřejný služebník podle čl. 83 odst. 1 ústavy, plní-li úkoly své funkce.“.

10. § 188 se zrušuje.

11. V § 205 odst. 1 se písmeno f) zrušuje.

12. § 243 se zrušuje.

13. § 244 se zrušuje.

14. § 247 se zrušuje.

15. § 251 se zrušuje.

16. § 252 se zrušuje.

17. § 284 a 285 se zrušují.

18. V § 321 odst. 1 se slova „v rozporu s jiným právním předpisem“ zrušují a na konci odstavce se doplňuje věta: „To neplatí, koná-li občan službu na obranu České republiky.“.

19. Za § 329 se vkládají nové § 329a až 329c, které znějí:

„§ 329a – Zneužití moci

(1) Veřejný služebník, který zneužije ústavu, zákon nebo veřejnou funkci pro osobní, skupinový nebo cizí zájem proti občanům a způsobí tím újmu jinému nebo veřejnému majetku (čl. 92 odst. 1 ústavy), bude potrestán odnětím svobody až na pět let, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti.

(2) Stejně bude potrestán veřejný služebník, který

a) postihne jiného veřejného služebníka za to, že odmítl splnit rozkaz v rozporu s ústavou, zákonem nebo jeho svědomím (čl. 86 odst. 1 ústavy),

b) postihne nebo znevýhodní občana za podnět tribunovi lidu, za secesi, za účast v petici, referendu nebo volbě nebo za oznámení trestného činu,

c) zneužije krizový stav, zejména nařídí opatření, které zákon nepřipouští, nebo bez důvodu prodlužuje jeho trvání (čl. 108 odst. 4 ústavy),

d) vědomě stíhá nevinného nebo zatají důkaz ve prospěch obviněného.

(3) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, použije-li ozbrojené složky proti pokojně jednajícím občanům (čl. 86 odst. 2 ústavy), způsobí-li činem podle odstavce 1 nebo 2 značnou škodu, těžkou újmu na zdraví nebo smrt, anebo spáchá-li jej ve prospěch cizí moci.

(4) Odsoudí-li soud pachatele za trestný čin podle § 329 nebo podle tohoto paragrafu, uloží mu vždy též zákaz činnosti spočívající ve výkonu funkce veřejného služebníka.

§ 329b – Zištné veřejné lhaní

(1) Veřejný služebník, který při výkonu funkce za účelem získat pro sebe nebo jiného prospěch nebo způsobit jinému újmu veřejně vědomě nepravdivě nebo podstatně neúplně informuje o věci veřejné nebo jinak manipuluje informacemi o ní a způsobí tím újmu jinému nebo veřejnému majetku (čl. 7 odst. 2 ústavy), bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti.

(2) Trestným činem není omyl, názor ani prognóza, které byly jako takové označeny.

§ 329c – Cenzura

(1) Veřejný služebník, který bez rozhodnutí soudu nařídí, provede nebo vynutí odstranění, zablokování, zkreslení nebo znepřístupnění projevu jiného, nebo který jiného postihne za projev, jenž není trestným činem ani přestupkem (čl. 7 odst. 2 ústavy), bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti.

(2) Cenzurou není výkon rozhodnutí soudu o odstranění obsahu, jímž je páchán trestný čin.“.

20. Za § 339 se vkládá nový § 339a, který zní:

„§ 339a – Nedovolený vstup na území

(1) Cizinec, který vstoupí na území České republiky mimo hraniční přechod nebo bez oprávnění ke vstupu, bude potrestán vyhoštěním a peněžitým trestem nebo povinnou prací.

(2) Trestným činem není vstup cizince, který bez zbytečného odkladu požádá o mezinárodní ochranu nebo který vstoupil pod tlakem bezprostředního ohrožení svého života nebo svobody.“.

21. Za § 351b se vkládá nový § 351c, který zní:

„§ 351c – Společné ustanovení

Volbami a referendem se pro účely § 351 až 351b rozumí také hlasování o odvolání veřejného služebníka, anketa, petice k vyhlášení referenda a hlasování v systému EVORAS podle ústavy.“.

22. V celém textu zákona se slova „obecně prospěšné práce“ v příslušném tvaru nahrazují slovy „povinná práce“ v odpovídajícím tvaru.

Čl. II – Přechodná ustanovení

(1) Trestnost činu spáchaného přede dnem účinnosti tohoto zákona se posoudí podle tohoto zákona, je-li to pro pachatele příznivější (§ 2 odst. 1 trestního zákoníku).

(2) Trest uložený za čin, který podle tohoto zákona není trestným činem, se nevykoná, a byl-li vykonáván, jeho zbytek se nevykoná; na odsouzeného se hledí, jako by nebyl odsouzen.

(3) Odsouzený, který vykonává nepodmíněný trest odnětí svobody za čin, za který podle § 38a odst. 2 trestního zákoníku ve znění tohoto zákona nelze takový trest uložit, může požádat soud, který rozhodl v prvním stupni, aby zbytek trestu přeměnil na domácí vězení s elektronickým dohledem nebo povinnou práci nebo aby odsouzeného podmíněně propustil. Soud rozhodne do 3 měsíců; oběť má právo být slyšena.

(4) Ustanovení § 34 odst. 3 písm. i) trestního zákoníku ve znění tohoto zákona se použije jen na dobu výkonu funkce po dni účinnosti ústavy a jen na trestné činy, jejichž promlčecí doba v tento den dosud neuplynula.

(5) Ustanovení § 329a až 329c trestního zákoníku ve znění tohoto zákona se použijí jen na činy spáchané po dni účinnosti tohoto zákona.

Čl. III – Účinnost

(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení výsledku referenda, jímž byl přijat, s výjimkou čl. I bodu 20.

(2) Čl. I bod 20 nabývá účinnosti dnem účinnosti ústavního zákona, kterým se čl. 8 odst. 3 ústavy doplňuje o výjimku pro nedovolené překročení státní hranice. Nenabude-li takový ústavní zákon účinnosti do 3 let od účinnosti ústavy, čl. I bod 20 se zrušuje.

A. Obecná část

B. Zvláštní část