ČÁST PRVNÍ – ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

§ 1 – Předmět úpravy

Tento zákon upravuje podle Občanské ústavy České republiky (dále jen „ústava“) správu kulturního dědictví ve vlastnictví státu, národní kulturní instituce, podporu kultury z veřejných rozpočtů, ochranu kulturních památek a vztah státu k církvím a náboženským společnostem.

§ 2 – Zásady

(1) Umění, věda a kultura jsou svobodné (čl. 1 odst. 2 písm. d) ústavy). Stát nesmí určovat, co je hodnotné umění, ani podporu nebo přístup ke kulturnímu dědictví podmiňovat názorem, vírou nebo politickou činností. Cenzura je nepřípustná (čl. 7 odst. 2 ústavy).

(2) Žádná ideologie ani víra nemá ve státě výsadní postavení; stát je oddělen od církví (čl. 1 odst. 2 písm. d) ústavy).

(3) Kultura je především věcí občanů, spolků, církví, obcí, krajů a zemí. Stát pečuje jen o kulturní dědictví celostátního významu a o to, co nižší celky nezvládnou samy (čl. 1 odst. 2 písm. i) a čl. 111 ústavy).

§ 3 – Kulturní dědictví jako společný majetek

(1) Kulturní památky, sbírky muzejní povahy, knihovní a archivní fondy a jiné kulturní statky ve vlastnictví státu jsou společným majetkem všech občanů a slouží jim rovným dílem (čl. 9 odst. 1 a čl. 65 odst. 1 ústavy).

(2) Nemovitou kulturní památku a sbírku ve vlastnictví státu nelze prodat, darovat ani zastavit bez souhlasu občanů v celostátním referendu, s výjimkou převodu podle § 9. Výměna nebo vyřazení jednotlivých předmětů sbírky podle zákona č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy, je přípustná jen po zveřejnění nejméně 60 dnů předem.

(3) Kulturní dědictví ve vlastnictví státu se eviduje v rejstříku společného bohatství (§ 5 zákona o strategických veřejných zdrojích).

ČÁST DRUHÁ – NÁRODNÍ KULTURNÍ INSTITUCE

§ 4 – Vymezení

(1) Národními kulturními institucemi jsou muzea, galerie, knihovny, divadla, orchestry, archivy a odborná pracoviště celostátního významu, které pečují o kulturní dědictví ve vlastnictví státu, zejména Národní muzeum, Národní galerie Praha, Národní divadlo, Národní knihovna České republiky a Národní památkový ústav.

(2) Národní kulturní instituce je veřejným kulturním ústavem s vlastní právní osobností. Spravuje a zpřístupňuje svěřený majetek státu, pečuje o něj a o svou odbornou činnost rozhoduje sama.

(3) Seznam národních kulturních institucí vyhlásí Národní rada nařízením; občané jej mohou změnit v referendu (čl. 59 odst. 3 ústavy). Zřídit novou národní kulturní instituci lze jen zákonem schváleným v referendu.

§ 5 – Ředitel

(1) Národní kulturní instituci řídí ředitel, kterého vybírá správní rada ve veřejné soutěži podle zákona o veřejných služebnících a jejich platech na dobu 6 let; opakovaný výběr je možný.

(2) Ředitel odborně řídí instituci a osobně odpovídá za péči o svěřený majetek a za hospodaření (čl. 5 ústavy). O právech a povinnostech osob nerozhoduje.

(3) Správní rada může ředitele odvolat pro hrubé porušení povinností nebo pro neplnění plánu činnosti; odvolání odůvodní a zveřejní.

§ 6 – Správní rada

(1) Správní rada má 7 členů:

a) 4 členy vylosuje systém EVORAS z rozhodujících občanů, kteří se k losování dobrovolně přihlásili,

b) 2 členy volí zaměstnanci instituce ze svého středu,

c) 1 člena určí Veřejná služba správní jako správce majetku státu.

(2) Funkční období člena je 4 roky. Člen podle odstavce 1 písm. a) může být vylosován do rady téže instituce jen jednou za život. Člen nesmí být s institucí ve smluvním vztahu.

(3) Správní rada vybírá a odvolává ředitele, schvaluje plán činnosti, rozpočet, vstupné a výroční zprávu a kontroluje hospodaření. Zasedá veřejně; zápisy a usnesení se zveřejňují.

(4) Člen podle odstavce 1 písm. a) má za každý den zasedání nárok na odměnu ve výši 1,5násobku průměrné denní mzdy v soukromém sektoru za předchozí rok (analogie čl. 24 odst. 3 ústavy); ostatní členové vykonávají funkci bez odměny.

§ 7 – Správa majetku

(1) Majetek státu, který národní kulturní instituce užívá, eviduje a jeho vlastnická práva vykonává Veřejná služba správní, oddíl kulturního dědictví. Instituci jej svěřuje do správy smlouvou, která se zveřejní.

(2) Zápůjčku sbírkového předmětu do zahraničí lze uskutečnit jen s pojištěním na plnou hodnotu a se souhlasem správní rady; seznam zápůjček se zveřejňuje.

§ 8 – Financování

(1) Národní kulturní instituce se financuje

a) ze vstupného, pronájmů, prodeje publikací a jiných vlastních výnosů (čl. 96 odst. 2 písm. b) a c) ústavy),

b) z dobrovolných darů občanů a podniků (čl. 96 odst. 2 písm. d) ústavy); dárce nesmí ovlivňovat obsah činnosti a dary nad 1 násobek průměrné měsíční mzdy se zveřejní se jménem dárce,

c) z příspěvku ze státního rozpočtu z kapitoly Veřejné služby správní, který schvaluje Poslanecká sněmovna jako součást rozpočtu a občané jej mohou vetovat (čl. 98 odst. 1 ústavy).

(2) Příspěvek podle odstavce 1 písm. c) se stanoví na 3 roky dopředu podle zveřejněných ukazatelů, zejména počtu návštěvníků, rozsahu a stavu sbírek a nákladů na údržbu památek.

(3) Do stálých expozic je nejméně jeden den v měsíci vstup bezplatný. Žáci a studenti na školní výpravě mají vstup bezplatný vždy.

(4) Občan může secesí odmítnout přispívat na konkrétní národní kulturní instituci podle zákona secesního (čl. 89 ústavy).

§ 9 – Převod na země, kraje a obce

Národní kulturní instituci nebo její část lze se souhlasem správní rady převést na zemi, kraj nebo obec, souhlasí-li jejich zastupitelstvo nebo zemská rada (čl. 111 ústavy). Majetek státu, který instituce užívá, se převede bezúplatně s podmínkou, že zůstane veřejně přístupný a nebude zcizen.

ČÁST TŘETÍ – PODPORA KULTURY

§ 10 – Kultura v obcích, krajích a zemích

(1) Obce, okresy, kraje a země podporují kulturu ve své vlastní působnosti, zřizují knihovny, muzea, galerie, divadla a kulturní domy a rozhodují o nich jejich občané (čl. 115 ústavy).

(2) Veřejné knihovny poskytují základní služby bezplatně podle zákona č. 257/2001 Sb., knihovního zákona.

§ 11 – Granty a dotace

(1) Peněžní podporu kultury z veřejných rozpočtů lze poskytnout jen ve veřejné soutěži s předem zveřejněnými a měřitelnými kritérii. Žádosti hodnotí odborníci vylosovaní ze zveřejněného seznamu; jejich hodnocení se zveřejní se jmény hodnotitelů.

(2) Hodnotit nelze politický, náboženský nebo ideologický obsah díla (§ 2 odst. 1). Hodnotitel nesmí být s žadatelem v osobním nebo obchodním vztahu.

(3) Každá podpora se zveřejní s příjemcem, výší, účelem a výsledkem.

(4) Dotace na kulturu ze státního rozpočtu, včetně podpory ze Státního fondu audiovize podle zákona č. 496/2012 Sb., o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie, lze poskytovat nejdéle 5 let od účinnosti tohoto zákona (čl. 69 ústavy); pokračovat lze jen na základě nového zákona schváleného v referendu.

(5) Granty a dotace na kulturu a umění ze státního rozpočtu poskytuje podle odstavců 1 až 4 Veřejná služba informační, oddíl podpory kultury a vztahů s církvemi (§ 11 písm. j) kompetenčního zákona).

ČÁST ČTVRTÁ – PAMÁTKOVÁ PÉČE

§ 12 – Kulturní památky

(1) Ochrana kulturních památek se řídí zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, a zákonem č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, s odchylkami podle tohoto zákona.

(2) Kulturní památkou lze prohlásit jen věc mimořádné historické, umělecké nebo vědecké hodnoty. Návrh se zveřejní a vlastník se k němu může vyjádřit do 60 dnů.

(3) Rozhodnutí o prohlášení věci za kulturní památku a o zrušení prohlášení připravuje a vydává úředník vybraný ve veřejné soutěži jménem voleného vedoucího oddílu kulturního dědictví Veřejné služby správní, který za ně osobně odpovídá (čl. 83 odst. 2 ústavy); volený vedoucí může rozhodnutí kdykoli změnit nebo zrušit. Odborné vyjádření podává Národní památkový ústav.

(4) Národní kulturní památku prohlašuje Národní rada nařízením; občané je mohou zrušit v referendu (čl. 59 odst. 3 ústavy).

(5) Omezuje-li prohlášení vlastníka v užívání věci podstatně, má vlastník nárok na přiměřenou náhradu (čl. 93 odst. 3 ústavy).

§ 13 – Obnova a úpravy památek

(1) Běžnou údržbu kulturní památky, která nemění její vzhled ani hodnotu, smí vlastník provádět bez povolení.

(2) O obnově, přestavbě a jiných úpravách kulturní památky a nemovitosti v památkové rezervaci nebo zóně vydává závazné stanovisko obec nebo okres v přenesené působnosti podle zákona o přenesené působnosti, u národní kulturní památky Veřejná služba správní. Rozhodnutí vydává volený rozhodující služebník obce nebo okresu, nebo úředník jeho jménem; za rozhodnutí odpovídá osobně (§ 18 odst. 2 zákona o územně-správním uspořádání).

(3) Národní památkový ústav podá odborné vyjádření do 20 dnů od vyžádání. O žádosti se rozhodne do 30 dnů; nerozhodne-li příslušný orgán ve lhůtě, platí, že s úpravou souhlasí.

(4) Podmínky stanoviska musí být odůvodněny konkrétní hodnotou památky. Nelze jimi ukládat požadavky, které nesouvisejí s ochranou památky.

§ 14 – Památkové rezervace a zóny

(1) Památkovou zónu v obci vyhlašuje a ruší zastupitelstvo obce, schválí-li to občané obce v místním referendu (čl. 116 ústavy). Památkovou rezervaci vyhlašuje Národní rada nařízením; nesouhlasí-li občané dotčené obce v místním referendu, rezervaci nelze vyhlásit.

(2) Památkové rezervace a zóny vyhlášené přede dnem účinnosti tohoto zákona trvají, dokud je občané obce v místním referendu nezruší.

§ 15 – Příspěvky vlastníkům

(1) Vlastník kulturní památky má nárok na příspěvek na zvýšené náklady, které mu vznikly požadavky podle § 13 nad rámec běžné opravy. Příspěvek poskytuje u národní kulturní památky stát, u ostatních památek kraj nebo obec, kterým stát náklady uhradí (čl. 118 ústavy).

(2) Náklady archeologického výzkumu vyvolaného stavbou fyzické osoby, která nepodniká, hradí stát.

ČÁST PÁTÁ – STÁT A CÍRKVE

§ 16

(1) Stát je nábožensky a světonázorově neutrální. Žádná církev, náboženská společnost ani ideologický spolek nemá výsady ani moc nad občany (čl. 1 odst. 2 písm. d) a čl. 6 odst. 1 ústavy).

(2) Registrace církví a náboženských společností podle zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech, se vede ve veřejném rejstříku Veřejné služby soudní (§ 10 zákona o veřejné službě soudní). Rejstříkový úředník zkoumá jen zákonnost stanov, nikoli učení.

(3) Závazky státu podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, se plní v rozsahu a lhůtách v něm stanovených. Dosavadní dohody státu s církvemi, zejména o duchovní službě ve věznicích, nemocnicích a ozbrojených složkách, platí do jejich výpovědi.

(4) Nové výhody nebo platby církvím ze státního rozpočtu lze poskytnout jen zákonem schváleným v referendu. Na příspěvky na údržbu kulturních památek ve vlastnictví církví se vztahují stejné podmínky jako na ostatní vlastníky (§ 15).

(5) Vztahy státu s církvemi a náboženskými společnostmi, včetně plnění závazků a dohod podle odstavce 3, zajišťuje Veřejná služba informační (§ 11 písm. j) kompetenčního zákona); nad učením ani vnitřními věcmi církví nevykonává žádný dohled.

ČÁST ŠESTÁ – PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 17 – Přechod Ministerstva kultury

(1) Agendy Ministerstva kultury přecházejí dnem přechodu stanoveným podle přechodového ústavního zákona (č. 31, čl. 12 odst. 2) a kompetenčního zákona (č. 34, § 26 odst. 2), nejpozději do 2 let od účinnosti ústavy (čl. 124 ústavy), takto:

a) správa kulturního dědictví ve vlastnictví státu, památková péče a národní kulturní instituce na Ministerstvo správy a Veřejnou službu správní, oddíl kulturního dědictví,

b) podpora kultury a umění, granty a vztahy s církvemi a náboženskými společnostmi na Ministerstvo informací a Veřejnou službu informační,

c) registrace církví a náboženských společností na Veřejnou službu soudní,

d) agenda médií na Veřejnou službu informační podle zákona o veřejné službě informační,

e) ostatní agendy podle kompetenčního zákona.

(2) Přechod zaměstnanců ministerstva, majetku, práv a závazků, spisů a evidencí a dokončení zahájených řízení se řídí přechodovým ústavním zákonem. Pravomocná rozhodnutí o prohlášení kulturních památek a jejich zápisy v Ústředním seznamu kulturních památek zůstávají v platnosti.

§ 18 – Příspěvkové organizace

(1) Příspěvkové organizace zřízené Ministerstvem kultury se dnem přechodu stávají národními kulturními institucemi podle § 4; jejich majetek, práva a závazky a pracovní poměry zaměstnanců na ně přecházejí.

(2) Do 2 let od účinnosti ústavy každá z nich prokáže svou nezbytnost pro služby občanům (čl. 124 odst. 2 ústavy), jinak se zruší, převede podle § 9 nebo sloučí s jinou institucí; sbírky a památky se přitom vždy zachovají.

(3) Správní rady se ustaví do 1 roku od účinnosti tohoto zákona. Dosavadní ředitelé vykonávají funkci do výběru ředitele podle § 5, nejdéle 2 roky od účinnosti tohoto zákona; mohou se soutěže účastnit.

§ 19 – Fondy

(1) Státní fond kultury České republiky zaniká dnem přechodu podle § 17; jeho majetek, práva a závazky přecházejí na stát a spravuje je Veřejná služba správní. Podpora přiznaná fondem se dokončí podle dosavadních předpisů.

(2) Státní fond audiovize působí podle zákona č. 496/2012 Sb. nejdéle po dobu podle § 11 odst. 4.

§ 20 – Vztah k dosavadním zákonům

Zákony č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, č. 71/1994 Sb., č. 122/2000 Sb., č. 257/2001 Sb., č. 203/2006 Sb., o některých druzích podpory kultury, č. 3/2002 Sb., č. 428/2012 Sb. a č. 496/2012 Sb. se použijí, nejsou-li v rozporu s tímto zákonem. Kde svěřují působnost Ministerstvu kultury nebo krajskému úřadu, rozumí se tím ode dne přechodu orgán podle tohoto zákona.

§ 21 – Zrušovací ustanovení

Zákon č. 239/1992 Sb., o Státním fondu kultury České republiky, se zrušuje dnem přechodu podle § 17. Zákon č. 2/1969 Sb. zrušuje kompetenční zákon (§ 28).

§ 22 – Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení výsledku referenda, jímž byl přijat.

A. Obecná část

B. Zvláštní část