ČÁST PRVNÍ – ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

Čl. 1 – Předmět a postavení

(1) Tento ústavní zákon upravuje přechod od dosavadního ústavního pořádku k Občanské ústavě České republiky (dále jen „ústava“), kontinuitu státu, právního řádu, orgánů a funkcí a přechod působnosti, majetku, zaměstnanců, spisů a rozpracovaných věcí na orgány podle ústavy.

(2) Tento ústavní zákon se přijímá v témže celostátním referendu jako ústava a je součástí ústavního pořádku (čl. 121 a 129 ústavy). Provádí čl. 121 až 130 ústavy; v otázkách, které upravuje, je k nim zvláštním předpisem.

Čl. 2 – Kontinuita státu

(1) Česká republika zůstává týmž státem. Přijetím ústavy nevzniká nový stát; Česká republika nadále vlastní svůj majetek, je nositelem svých práv a odpovídá za své závazky, včetně veřejných dluhů (čl. 125 odst. 5 ústavy).

(2) Státní občanství, státní území, státní hranice, státní symboly a měna se přijetím ústavy nemění (čl. 13, 14, 15 a 94 ústavy).

(3) Kontinuita státu a práva neznamená uznání hodnot, které ústava odmítá. Stát navazuje na dosavadní právo, nikoli na jakoukoli moc vykonávanou bez souhlasu a kontroly lidu.

ČÁST DRUHÁ – KONTINUITA PRÁVNÍHO ŘÁDU

Čl. 3 – Dosavadní právní předpisy

(1) Zákony a jiné právní předpisy platné ke dni účinnosti ústavy zůstávají v platnosti, pokud nejsou v rozporu s ústavou (čl. 127 odst. 1 ústavy).

(2) Dosavadní předpisy se vykládají a používají v souladu s ústavou. Připouští-li ustanovení více výkladů, použije se výklad, který odpovídá ústavě a je příznivější pro svobodu občana (čl. 3 ústavy).

(3) Ustanovení, které předpokládá existenci orgánu nebo postupu, který ústava nezná, se použije s odkazem na orgán nebo postup podle čl. 5. Nelze-li je takto použít, nepoužije se.

Čl. 4 – Uvedení právního řádu do souladu s ústavou

(1) Veřejná služba legislativní do 3 let od účinnosti ústavy posoudí soulad dosavadního právního řádu s ústavou, zveřejní soupis ustanovení, která jsou s ústavou v rozporu, a zpracuje návrhy jejich změny nebo zrušení (čl. 127 odst. 2 ústavy). Parlament je předkládá občanům k referendu ve spojených souborech podle harmonogramu, který zveřejní.

(2) O tom, že ustanovení dosavadního předpisu je v rozporu s ústavou a nelze je použít, rozhoduje Ústavní soud. Návrh může podat soud, který má ustanovení v projednávané věci použít, Veřejná služba legislativní, Národní rada, tribun lidu, zemská rada a stěžovatel spolu s ústavní stížností.

(3) Dospěje-li soud k závěru, že ustanovení, které má použít, je v rozporu s ústavou, řízení přeruší a věc předloží Ústavnímu soudu. Ústavní soud rozhodne do 90 dnů.

(4) Ustanovení, o jehož rozporu rozhodl Ústavní soud, nelze použít ode dne vyhlášení rozhodnutí ve Sbírce zákonů. Právní vztahy vzniklé předtím zůstávají nedotčeny, nestanoví-li Ústavní soud jinak k ochraně základních práv. Veřejná služba legislativní zpracuje do 6 měsíců návrh náhradní úpravy, je-li třeba.

(5) Ustanovení dosavadních předpisů nepozbývají účinnosti uplynutím lhůty podle odstavce 1. Lhůta zavazuje Veřejnou službu legislativní a Parlament, nemá však vliv na platnost práva.

Čl. 5 – Odkazy na dosavadní orgány a pojmy

(1) Užívá-li dosavadní právní předpis pojmů uvedených níže, rozumí se jimi:

a) „Ústavou České republiky“ nebo „Ústavou“ tato ústava,

b) „vládou“ Národní rada a „předsedou vlády“ předseda Národní rady; „členem vlády“ člen Národní rady, a jde-li o řízení resortu, ministr nástupnického ministerstva podle přílohy,

c) „nařízením vlády“ nařízení Národní rady (čl. 60 ústavy),

d) „ministerstvem“, „ústředním správním úřadem“ nebo jiným správním úřadem jeho nástupce podle přílohy; je-li nástupců více, ten, do jehož působnosti věc podle přílohy a kompetenčního zákona náleží,

e) „Úřadem vlády“ Úřad Národní rady,

f) „Parlamentem“, „Poslaneckou sněmovnou“ nebo „Senátem“ Parlament nebo jeho příslušná komora podle ústavy; vyžaduje-li dosavadní předpis k přijetí zákona, mezinárodní smlouvy nebo státního rozpočtu souhlas komor, postupuje se podle čl. 40, 47 a 98 ústavy,

g) „zákonem“, který má být teprve přijat, zákon schválený v referendu,

h) „jmenováním“ do funkce rozhodujícího veřejného služebníka jeho volba podle ústavy a volebního zákona (čl. 27 odst. 2 ústavy); do volby se postupuje podle čl. 9 odst. 4,

i) „veřejným ochráncem práv“ Občanské tribunály, „Nejvyšším kontrolním úřadem“ Veřejná služba kontrolní, „Armádou České republiky“ profesionální složka Národní domobrany a „Policií České republiky“ státní policie Veřejné služby výkonné,

j) „vyšším územním samosprávným celkem“ kraj a ve věcech zemí země podle ústavního zákona o zemích a o přechodu územní samosprávy.

(2) Zmocnění ministerstva nebo jiného ústředního správního úřadu k vydání vyhlášky přechází na Národní radu, která vydává nařízení (čl. 60 ústavy). Vyhlášky vydané podle dosavadních předpisů platí, dokud je Národní rada nezmění nebo nezruší.

(3) O pochybnostech, kterým orgánem se odkaz rozumí, rozhodne Národní rada usnesením, které se zveřejní ve Sbírce zákonů; do ustavení Národní rady vláda. Občané mohou usnesení zrušit nebo změnit v referendu (čl. 59 odst. 3 ústavy). Spor mezi institucemi veřejné služby nebo mezi státem a samosprávou rozhoduje na návrh dotčeného orgánu Ústavní soud (čl. 75 písm. d) ústavy).

Čl. 6 – Ústavní zákony

(1) Ústavní zákon o celostátním referendu, podle něhož se konalo referendum o ústavě, se zrušuje dnem účinnosti ústavy. Do nabytí účinnosti zákona petičního a o referendech a anketách se však jeho ustanovení o návrhu, petici, přezkumu, Občanské komisi, rozpravě, hlasování a výsledku přiměřeně použijí na celostátní referenda konaná podle ústavy a na zemská referenda, nejsou-li s ní v rozporu; u zemského referenda se místo občanů republiky rozumějí občané země. Referendum vyhlášené přede dnem účinnosti ústavy se dokončí podle dosavadních předpisů.

(2) Součástí ústavního pořádku jsou vedle předpisů uvedených v čl. 129 odst. 1 ústavy tento ústavní zákon, ústavní zákon o zemích a o přechodu územní samosprávy a ústavní zákon o veřejných financích v přechodném období, přijaté současně s ústavou.

(3) Ostatní ústavní zákony, které nejsou součástí ústavního pořádku podle odstavce 2 a čl. 129 ústavy, pozbývají dnem účinnosti ústavy platnosti. Jejich dosavadní účinky, zejména nástupnictví České republiky podle ústavního zákona č. 4/1993 Sb., zůstávají zachovány.

ČÁST TŘETÍ – KONTINUITA ORGÁNŮ A FUNKCÍ

Čl. 7 – Parlament

(1) Poslanecká sněmovna a Senát zvolené podle dosavadních předpisů vykonávají působnost komor Parlamentu podle ústavy do první schůze nově zvolené Poslanecké sněmovny, popřípadě nově zvoleného Senátu (čl. 122 odst. 1 ústavy). Mandát dosavadních poslanců a senátorů zaniká dnem této schůze.

(2) Dosavadní komory mohou zákony a ústavní zákony jen navrhovat; platnosti nabývají až schválením v referendu (čl. 40 ústavy).

(3) Kancelář Poslanecké sněmovny a Kancelář Senátu se stávají součástí Veřejné služby legislativní dnem přechodu podle přílohy (čl. 33 odst. 2 ústavy).

Čl. 8 – Prezident republiky, vláda a Národní rada

(1) Prezident republiky zvolený podle dosavadních předpisů vykonává funkci podle ústavy do nástupu prezidenta zvoleného podle ústavy (čl. 122 odst. 2 ústavy).

(2) Národní rada je ustavena dnem, kdy do rukou prezidenta republiky složí slib předseda Národní rady a všech sedm ministrů (čl. 57 a 62 ústavy). Ředitel instituce veřejné služby se stává členem Národní rady dnem složení slibu.

(3) Do ustavení Národní rady vykonává její působnost dosavadní vláda; nemůže však přijímat rozhodnutí, která by mařila provedení ústavy (čl. 122 odst. 1 ústavy). Dnem ustavení Národní rady funkce vlády a jejích členů zaniká.

(4) Ministr zvolený podle ústavy řídí ode dne složení slibu i dosavadní ministerstva a ústřední správní úřady, jejichž působnost podle přílohy přechází na jeho ministerstvo nebo na instituci veřejné služby, kterou řídí. Přechází-li působnost úřadu na více nástupců, určí řídícího ministra Národní rada.

(5) Do ustavení Národní rady je nejvyšším velitelem Policie České republiky předseda vlády; ustanovení dosavadních předpisů o řízení policie ministrem vnitra tím nejsou dotčena.

Čl. 9 – Vedoucí úřadů, soudci a další funkce

(1) Vedoucí dosavadních ústředních správních úřadů a dalších správních úřadů vykonávají své funkce do zvolení ředitele a rozhodujících zaměstnanců nástupnické instituce veřejné služby, nejdéle však do dne přechodu podle přílohy; poté do zvolení nástupce vedou svou dosavadní organizační jednotku jako zaměstnanci nástupce.

(2) Soudci jmenovaní podle dosavadních předpisů vykonávají funkci do zvolení soudců podle čl. 79 ústavy; volby se uskuteční postupně, nejpozději do 3 let od účinnosti ústavy (čl. 122 odst. 3 ústavy). Totéž platí pro státní zástupce. Soudci Ústavního soudu vykonávají funkci do zvolení devíti soudců podle čl. 74 ústavy.

(3) Do zvolení nástupců podle ústavy vykonávají své funkce dosavadní guvernér a členové bankovní rady České národní banky, veřejný ochránce práv a jeho zástupce, prezident a členové Nejvyššího kontrolního úřadu, velitelé ozbrojených sil a orgány územní samosprávy podle ústavního zákona o zemích a o přechodu územní samosprávy (čl. 122 ústavy).

(4) Uprázdní-li se v přechodném období funkce, kterou ústava svěřuje volbě, a nová volba se dosud nekonala, pověří výkonem funkce do zvolení nástupce Národní rada, do jejího ustavení vláda, nejvhodnějšího ze zástupců nebo vedoucích dotčeného orgánu. Pověřený odpovídá za svá rozhodnutí osobně (čl. 5 ústavy). Toto pověření není jmenováním podle čl. 27 odst. 2 ústavy.

Čl. 10 – Ochrana přechodu

(1) Ode dne vyhlášení výsledku referenda, jímž byla ústava přijata, do dne přechodu podle přílohy nesmějí dosavadní orgány a organizace placené z veřejných prostředků bez souhlasu vlády, po ustavení Národní rady bez jejího souhlasu,

a) zcizit nebo zatížit strategický veřejný majetek (čl. 9 ústavy),

b) uzavřít smlouvu na dobu delší než 2 roky nebo v hodnotě vyšší než 1 000násobek průměrné měsíční mzdy v soukromém sektoru, u kraje a jím zřízené organizace vyšší než 200násobek a u obce a jí zřízené organizace vyšší než 5 % ročních příjmů jejího rozpočtu, nejméně však 20násobek průměrné měsíční mzdy (§ 3 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách), nejde-li o plnění nezbytné k odvrácení škody nebo k zachování provozu,

c) zvýšit počet služebních a pracovních míst, přiznat odměny, odstupné nebo jiná plnění nad rámec dosavadních předpisů nebo obsadit vedoucí místo na dobu určitou přesahující den přechodu,

d) skartovat dokumenty, kterým neuplynula skartační lhůta.

(2) Právní jednání učiněné v rozporu s odstavcem 1 je neplatné. Za škodu odpovídá osobně ten, kdo je učinil (čl. 5 a 125 odst. 6 ústavy).

(3) Do 6 měsíců od vyhlášení výsledku referenda zveřejní každý dosavadní ústřední orgán a každá organizace uvedená v příloze soupis svého majetku, závazků, pohledávek, smluv, soudních sporů, informačních systémů, spisových služeb a služebních a pracovních míst. Soupis závazků státu, krajů a obcí slouží jako podklad plánu oddlužení (čl. 125 odst. 5 ústavy).

Čl. 11 – První volby

(1) První volby podle čl. 122 odst. 2 ústavy vyhlásí prezident republiky tak, aby se konaly do 1 roku od účinnosti ústavy. Konají se podle volebního zákona schváleného v referendu.

(2) Nebude-li volební zákon účinný do 6 měsíců od účinnosti ústavy, konají se volby do celostátních funkcí přiměřeně podle zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky, a volby poslanců a senátorů v jednomandátových obvodech přiměřeně podle ustanovení o volbách do Senátu zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky; volební obvody tvoří okresy a kraje podle ústavy (čl. 34 ústavy).

ČÁST ČTVRTÁ – PŘECHOD PŮSOBNOSTI, MAJETKU A ZAMĚSTNANCŮ

Čl. 12 – Přechod působnosti

(1) Působnost dosavadních ministerstev, ústředních správních úřadů a dalších orgánů a organizací přechází na sedm ministerstev a sedm institucí veřejné služby podle čl. 63 ústavy, na Úřad Národní rady, Národní domobranu, Kancelář prezidenta republiky, Občanské tribunály, Českou národní banku, Státní volební komisi nebo na územní samosprávné celky podle přílohy (čl. 124 odst. 1 ústavy).

(2) Den přechodu stanoví pro jednotlivé orgány a organizace zákon o příslušné veřejné službě nebo kompetenční zákon, jinak nařízení Národní rady. Působnost přejde nejpozději uplynutím 2 let od účinnosti ústavy; den přechodu přenesené působnosti obcí a krajů stanoví zákon o přenesené působnosti. Do dne přechodu ji vykonávají dosavadní orgány a organizace podle dosavadních předpisů.

(3) Agendy, na nichž závisí výplata důchodů, dávek a platů, úhrada zdravotní péče a chod škol, přecházejí jako celek, včetně zaměstnanců, informačních systémů a smluv, a jen tak, aby se výplata ani péče nepřerušila. Agenda školství přechází ke konci školního roku.

(4) Úkoly orgánu, který podle přílohy zaniká bez nástupce, přecházejí ke dni jeho zrušení na Veřejnou službu správní, nestanoví-li zákon jinak.

Čl. 13 – Prokázání nezbytnosti

(1) Úřad, instituce nebo organizace placená z veřejných prostředků, u níž příloha uvádí „prověřit“, a každá další organizace, u níž o to požádá ministr, tribun lidu nebo petice 10 000 občanů, prokáže do 18 měsíců od účinnosti ústavy veřejnou zprávou svou nezbytnost pro služby občanům (čl. 124 odst. 2 ústavy). Zpráva uvede úkoly, náklady, počet zaměstnanců, výsledky a důsledky zrušení.

(2) O tom, zda nezbytnost byla prokázána, rozhodne Národní rada usnesením do 3 měsíců od zveřejnění zprávy. Občané mohou usnesení zrušit nebo změnit v referendu (čl. 59 odst. 3 ústavy).

(3) Organizace, která nezbytnost neprokázala, se zrušuje uplynutím 2 let od účinnosti ústavy. Zákony, které ji zřizují, se v rozsahu jejího zřízení nepoužijí. Instituci veřejné služby podle čl. 63 ústavy lze zrušit jen zákonem schváleným v referendu.

Čl. 14 – Majetek, práva a závazky

(1) Dnem přechodu působnosti přecházejí na nástupce příslušnost hospodařit s majetkem státu, práva a povinnosti z pracovněprávních, služebních a jiných vztahů, pohledávky a závazky, včetně práv a povinností ze smluv a ze soudních a jiných řízení, a rozpočtové prostředky, které se týkají přecházející působnosti.

(2) Funkce zřizovatele příspěvkových organizací a organizačních složek státu, funkce zakladatele státních podniků, výkon práv státu jako společníka a správa státních fondů přecházejí na nástupce podle přílohy. Není-li v příloze stanoveno jinak, vykonává funkci zakladatele státních podniků a práva společníka Veřejná služba správní a správu státních fondů Veřejná služba finanční.

(3) Smlouvy uzavřené dosavadními orgány přechodem nezanikají. Ukončit je lze jen způsobem, který smlouva nebo zákon umožňuje.

(4) Majetek zrušené organizace přechází na Veřejnou službu správní. Majetek, který není strategický a stát jej nepotřebuje, převede Veřejná služba správní bezúplatně obci nebo kraji, na jejichž území leží, požádají-li o to do 1 roku; jinak s ním naloží podle zákona schváleného v referendu.

(5) Změnu příslušnosti hospodařit zapíše katastr nemovitostí záznamem bez poplatku do 1 roku od přechodu; na platnost přechodu nemá zápis vliv.

Čl. 15 – Zaměstnanci

(1) Služební a pracovní poměry zaměstnanců dosavadních orgánů a organizací přecházejí dnem přechodu ze zákona na nástupce. Práva a povinnosti z nich trvají.

(2) Přechod není organizační změnou. Ustanovení zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, upravující organizační změny a skončení služebního poměru z organizačních důvodů (§ 61, 62 a § 74 odst. 1 písm. g)), se v důsledku přechodu nepoužijí.

(3) Do schválení tabulky násobků v referendu náleží zaměstnancům plat podle dosavadních předpisů, nejvýše však 2,5násobek průměrné měsíční mzdy v soukromém sektoru za předminulý rok (čl. 87 ústavy).

(4) Zaměstnanci, kteří ke dni přechodu nezastávají funkci rozhodujícího veřejného služebníka, se považují za vybrané ve veřejné soutěži podle čl. 83 odst. 3 ústavy. Vedoucí, kteří podle dosavadních předpisů rozhodovali o právech a povinnostech občanů, vykonávají funkci podle čl. 9 odst. 1.

(5) Zaměstnanci dosavadního ministerstva přecházejí na nástupnickou instituci veřejné služby; do nového ministerstva se vybírají ve veřejné soutěži, v níž mají přednost (čl. 64 odst. 3 ústavy).

(6) Služební nebo pracovní poměr zaměstnance zrušené organizace končí dnem jejího zrušení; zaměstnanec má nárok na odbytné nebo odstupné podle dosavadních předpisů a přednost ve veřejných soutěžích institucí veřejné služby.

Čl. 16 – Spisy, evidence a informační systémy

(1) Spisy, archiválie, evidence, rejstříky a informační systémy přecházejí dnem přechodu na nástupce. Údaje se zachovají v plném rozsahu; jejich zpracování se řídí dosavadními předpisy, nestanoví-li zákon jinak.

(2) Provoz informačních systémů a spisových služeb se přechodem nepřeruší. Smlouvy o jejich provozu, licence a přístupová oprávnění trvají; nástupce převezme správu systému dříve, než převezme působnost.

(3) Dokumenty zrušených organizací převezme Veřejná služba informační. Dokumenty z období od roku 1989 nelze skartovat dříve než za 10 let od účinnosti ústavy (čl. 127 odst. 5 ústavy).

ČÁST PÁTÁ – ŘÍZENÍ, ROZHODNUTÍ A ROZHODUJÍCÍ SLUŽEBNÍCI

Čl. 17 – Zahájená řízení

(1) Řízení zahájená přede dnem přechodu dokončí nástupce podle dosavadních předpisů. Úkony učiněné u dosavadního orgánu zůstávají v platnosti.

(2) Lhůty běží dál. Den přechodu je nepřerušuje ani nestaví a neběží znovu.

(3) Podání učiněné po dni přechodu u dosavadního orgánu se považuje za podané u nástupce; dosavadní orgán je bez odkladu předá.

(4) Zanikl-li odvolací orgán, rozhodne o odvolání rozhodující služebník nástupce, který se na napadeném rozhodnutí nepodílel. Soudní řízení se přechodem nepřerušují; nástupce vstupuje do postavení účastníka.

Čl. 18 – Platnost rozhodnutí, zápisů a oprávnění

(1) Rozhodnutí vydaná podle dosavadních předpisů, zápisy v katastru nemovitostí a ve veřejných rejstřících, licence, povolení, osvědčení, autorizace, akreditace a veřejné listiny, včetně občanských průkazů, cestovních pasů a řidičských průkazů, zůstávají v platnosti po dobu, na kterou byly vydány.

(2) Přezkum, obnovu, změnu nebo zrušení rozhodnutí provádí nástupce dosavadního orgánu podle dosavadních předpisů.

(3) Nástupce nesmí jen z důvodu přechodu požadovat od občana nové podání, doklad nebo údaj, který již má k dispozici.

(4) Pohledávky státu a jeho organizací vymáhá nástupce. Daně z majetku se za období po dni účinnosti ústavy nevyměřují ani nevybírají (čl. 125 odst. 1 ústavy).

Čl. 19 – Rozhodující služebník v hromadných agendách

(1) Rozhodnutí v hromadných agendách připravuje a vydává úředník vybraný ve veřejné soutěži jménem voleného rozhodujícího služebníka (ředitele, voleného krajského vedoucího apod.), který za ně osobně odpovídá; volený služebník může rozhodnutí kdykoli změnit nebo zrušit; pravomocné rozhodnutí, z něhož někdo v dobré víře nabyl práva, jen postupem podle správního řádu, popřípadě podle zvláštního zákona, zejména katastrálního zákona (čl. 5, 65 odst. 3 a 83 odst. 2 ústavy).

(2) Hromadnou agendou je agenda, v níž se vydává tolik rozhodnutí téhož druhu, že je volený rozhodující služebník nemůže všechna osobně posoudit, zejména důchody a dávky, pojistné a přechodné daně, zápisy do katastru nemovitostí, osobní doklady a evidence, registrace vozidel a příkazy v přestupkovém řízení. Hromadné agendy vymezí zákon o příslušné veřejné službě nebo kompetenční zákon.

(3) Rozhodnutí uvádí jméno voleného rozhodujícího služebníka i úředníka, který je připravil a vydal. Výpočet může provést počítač; rozhodnutí však vždy vydává člověk (čl. 5 odst. 2 ústavy).

(4) Úředníci podle odstavce 1 nemají vlastní rozhodovací pravomoc a do počtu nejvýše 66 rozhodujících zaměstnanců instituce veřejné služby se nezapočítávají. Do tohoto počtu se nezapočítávají ani soudci, státní zástupci, poslanci a senátoři.

ČÁST ŠESTÁ – MEZINÁRODNÍ ZÁVAZKY

Čl. 20 – Mezinárodní závazky

(1) Práva a povinnosti z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána ke dni účinnosti ústavy, a z členství v mezinárodních organizacích trvají, dokud nejsou ukončeny podle pravidel těchto smluv nebo rozhodnutím občanů v referendu (čl. 126 ústavy).

(2) Do rozhodnutí občanů podle čl. 126 odst. 2 ústavy se plní i závazky z členství v Evropské unii, nepřekážejí-li základním právům občanů. Rozhodnou-li občané o ukončení smlouvy nebo členství, postupuje se jen způsobem, který smlouva nebo pravidla organizace umožňují.

(3) Zastupitelské úřady České republiky v zahraničí působí dál; jejich řízení přechází na Kancelář prezidenta republiky podle zákona o zahraniční službě (čl. 51 odst. 1 písm. a) ústavy).

ČÁST SEDMÁ – ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Čl. 21 – Vztah k zákonům

(1) Podrobnosti o působnosti nových orgánů a o dni přechodu stanoví kompetenční zákon a zákony o jednotlivých veřejných službách. Přílohu lze měnit nebo doplňovat zákonem schváleným v referendu.

(2) Upravuje-li zákon přechod majetku, zaměstnanců, spisů nebo rozpracovaných věcí odchylně od tohoto ústavního zákona, použije se tento ústavní zákon, ledaže zákon schválený v referendu poskytuje občanům nebo zaměstnancům větší ochranu.

Čl. 22 – Účinnost

Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem účinnosti ústavy (čl. 121 odst. 2 ústavy), s výjimkou čl. 10 a čl. 11 odst. 1 věty první, které nabývají účinnosti dnem vyhlášení výsledku referenda, jímž byla ústava přijata.

Příloha – Přechodová tabulka

Zkratky nástupců: VSL – Veřejná služba legislativní, VSS – Veřejná služba soudní, VSV – Veřejná služba výkonná, VSI – Veřejná služba informační, VSF – Veřejná služba finanční, VSK – Veřejná služba kontrolní, VSSp – Veřejná služba správní (čl. 63 ústavy). Koncepční a dozorová část působnosti přechází vždy na ministerstvo příslušné k dané službě: Ministerstvo legislativy (VSL), Ministerstvo spravedlnosti (VSS), Ministerstvo vnitra (VSV), Ministerstvo informací (VSI), Ministerstvo financí (VSF), Ministerstvo kontroly (VSK), Ministerstvo správy (VSSp). „Prověřit“ znamená povinnost prokázat nezbytnost podle čl. 13. Lhůta přechodu je nejpozději 2 roky od účinnosti ústavy, nestanoví-li zákon v posledním sloupci kratší.

A. Úřad vlády a ministerstva (§ 1 a 2 zákona č. 2/1969 Sb.)

B. Ostatní ústřední správní úřady (§ 2 zákona č. 2/1969 Sb.)

C. Podřízené úřady, bezpečnostní sbory a další správní úřady

D. Instituce mimo státní správu

E. Pravidla pro neuvedené orgány

• Orgán nebo organizace podřízená ústřednímu orgánu přechází s ním, nestanoví-li tabulka jinak.
• Orgán, který tabulka neuvádí, přechází na instituci veřejné služby, do jejíhož poslání podle čl. 66 ústavy a kompetenčního zákona jeho hlavní úkol náleží; pochybnosti rozhodne Národní rada podle čl. 5 odst. 3.
• Úkoly, které nepatří žádné instituci a nejsou nezbytné, zanikají postupem podle čl. 13.

A. Obecná část

B. Zvláštní část