ČÁST PRVNÍ – ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

§ 1 – Předmět úpravy

Tento zákon upravuje podle čl. 102 až 106 a 110 Občanské ústavy České republiky (dále jen „ústava“) Národní domobranu, branný výcvik, mobilizaci, službu vojáků a civilní ochranu.

§ 2 – Poslání

(1) Národní domobrana chrání nedotknutelnost státních hranic a území vlasti, svobodu, majetek a bezpečnost občanů a pomáhá při živelních pohromách a jiném národním ohrožení.

(2) Národní domobrana slouží všem občanům rovně; nikdy ji nelze použít proti pokojně jednajícím občanům (čl. 86 odst. 2 ústavy).

(3) Česká republika je trvale vojensky neutrální; Národní domobrana se neúčastní vojenských operací mimo území České republiky s výjimkou záchranných a humanitárních misí (čl. 102 a 105 odst. 2 ústavy).

ČÁST DRUHÁ – ORGANIZACE NÁRODNÍ DOMOBRANY

§ 3 – Složky

(1) Národní domobranu tvoří profesionální složka a občanská složka (čl. 103 odst. 1 ústavy).

(2) Profesionální složku tvoří vojáci z povolání. Hájí státní hranice a území a poskytuje občanům základní vojenský výcvik.

(3) Občanskou složku tvoří občané, kteří absolvovali základní výcvik a dobrovolně se přihlásili do zálohy.

§ 4 – Velení

(1) Vrchním velitelem Národní domobrany je prezident republiky (čl. 103 odst. 3 ústavy).

(2) Velitele Národní domobrany (náčelníka generálního štábu) volí rozhodující občané republiky; velitele zemských velitelství volí rozhodující občané příslušné země, a to podle volebního zákona. Velitele lze kdykoli odvolat.

(3) Rozhodujícím vojákem je velitel, který velí útvaru o síle brigády a vyšší. Rozhodující vojáci jsou voleni podle odstavce 2 nebo, jde-li o velitele brigád, rozhodujícími občany země, v níž brigáda sídlí.

(4) Ostatní velitelé a vojáci se vybírají ve veřejném výběrovém řízení; i je mohou občané odvolat.

§ 5 – Generální štáb

Generální štáb připravuje obranu, výcvik a mobilizační plány. Jeho plány se předkládají Národní radě a v neutajované části zveřejňují.

§ 6 – Strategická soběstačnost

Národní domobrana udržuje vybavení, zásoby a výrobní kapacity pro obranu vlasti tak, aby nebyla závislá na cizí moci (čl. 102 odst. 2 ústavy). Výzbroj se pořizuje přednostně od domácích výrobců.

ČÁST TŘETÍ – VOJÁCI

§ 7 – Postavení vojáka

(1) Voják je veřejný služebník s osobním právem použít násilí jen na území a hranici vlasti proti útočníkům, narušitelům hranice a ozbrojeným zločincům.

(2) Voják plní rozkazy svého nadřízeného a jeho předem známých zástupců, které směřují k ochraně vlasti a občanů.

(3) Voják je povinně pojištěn pro případ škody způsobené občanům a osobně odpovídá za své činy.

§ 8 – Odmítnutí rozkazu

(1) Voják má právo odmítnout splnění rozkazu, který je v rozporu s ústavou, zákonem nebo jeho svědomím anebo by směřoval proti občanům (čl. 86 odst. 1 ústavy).

(2) Odmítnutí oznámí voják písemně nebo do záznamu. Za odmítnutí může být pouze propuštěn ze služby, a to jen po veřejném soudním řízení.

(3) Kdo voják za oprávněné odmítnutí rozkazu postihne, dopouští se trestného činu.

§ 9 – Služební poměr

Vojáci z povolání slouží na základě služebního poměru. Plat se stanoví podle tabulky násobků schválené v referendu (čl. 87 ústavy). Podrobnosti o služebním poměru stanoví zákon o veřejných služebnících.

§ 10 – Cizinci

Cizinec může sloužit v Národní domobraně jen po složení slibu věrnosti České republice a se souhlasem prezidenta republiky a Národní rady (čl. 106 odst. 3 ústavy).

ČÁST ČTVRTÁ – BRANNÝ VÝCVIK

§ 11 – Povinný základní výcvik

(1) Každý občan, muž i žena, absolvuje po dovršení 18 let a po ukončení povinné školní docházky nebo vyučení základní vojenský výcvik v délce tří měsíců jako součást základního vzdělání (čl. 104 odst. 1 ústavy).

(2) Výcvik lze absolvovat do dovršení 26 let; termín si občan zvolí sám.

(3) Výcvik zahrnuje zacházení se zbraní, první pomoc, civilní ochranu, přežití v krizi a znalost ústavy.

(4) Po dobu výcviku má občan nárok na ubytování, stravu, zdravotní péči a odměnu ve výši stanovené tabulkou násobků.

§ 12 – Výcvik beze zbraně

(1) Kdo odmítne výcvik se zbraní, absolvuje šestiměsíční výcvik beze zbraně pro civilní ochranu a pomocné práce (čl. 104 odst. 2 ústavy).

(2) Odmítnutí výcviku se zbraní se oznámí bez udání důvodu.

§ 13 – Osvobození

Od výcviku je osvobozen ten, kdo jej ze zdravotních důvodů nemůže absolvovat, a to na základě posudku dvou nezávislých lékařů; má-li to jeho zdravotní stav dovolit, absolvuje přiměřenou část výcviku civilní ochrany.

§ 14 – Dobrovolná služba ve zbrani

(1) Vojenská služba ve zbrani mimo profesionální složku je dobrovolná (čl. 104 odst. 3 ústavy).

(2) Opakovací cvičení občanské složky jsou dobrovolná; zaměstnavatel je povinen poskytnout na ně pracovní volno s náhradou mzdy, kterou mu stát uhradí.

(3) Kdo má zájem o výcvik na náročnější zbraně nebo specializace, může se přihlásit k delšímu dobrovolnému výcviku.

ČÁST PÁTÁ – OBRANA A MOBILIZACE

§ 15 – Obrana vlasti

(1) O všeobecné mobilizaci a okamžité obraně vlasti na jejím území rozhoduje prezident republiky na doporučení zpravodajské služby a generálního štábu (čl. 105 odst. 1 ústavy).

(2) Prezident o rozhodnutí neprodleně informuje Národní radu a občany. Mobilizace trvá jen po dobu ohrožení; občané ji mohou zrušit v referendu na základě petice.

§ 16 – Povinnosti při mobilizaci

(1) Při mobilizaci jsou povoláni vojáci z povolání a dobrovolníci občanské složky.

(2) Ostatní občané, kteří absolvovali výcvik, jsou povinni k pomocným a záchranným pracím a k civilní ochraně; službu ve zbrani mohou odmítnout.

§ 17 – Zahraniční mise

(1) O dočasném vyslání Národní domobrany nebo záchranných sborů do zahraničí, a to jen k záchranným a humanitárním účelům, rozhodují jednomyslně prezident republiky a Národní rada (čl. 105 odst. 2 ústavy).

(2) Rozhodnutí obsahuje účel, počet osob, dobu a náklady a ihned se zveřejní; občané je mohou kdykoli vetovat v referendu.

(3) Účast na misi je pro vojáka dobrovolná.

ČÁST ŠESTÁ – ZÁKAZY

§ 18 – Cizí síly a služby

(1) Pobyt, výcvik, průjezd a činnost cizích ozbrojených sil a cizích tajných služeb na území České republiky jsou zakázány (čl. 106 odst. 1 ústavy).

(2) Výjimkou je průjezd nebo přelet za účelem humanitární pomoci, který schválí Národní rada jednomyslně a ihned zveřejní.

§ 19 – Služba v cizích ozbrojených silách

Občan nesmí vstoupit do ozbrojených sil cizího státu (čl. 106 odst. 2 ústavy). Porušení zákazu je trestným činem, ledaže občan bojoval na obranu České republiky.

§ 20 – Vývoz zbraní

Vývoz zbraní a vojenského materiálu do státu, který je ve válce nebo v ozbrojeném konfliktu, je zakázán.

ČÁST SEDMÁ – CIVILNÍ OCHRANA

§ 21 – Poslání

Civilní ochrana chrání civilní obyvatelstvo před hrozbami, zejména zajišťuje varování, úkryty, evakuaci a nouzové zásobování.

§ 22 – Organizace

(1) Civilní ochrana je součástí Veřejné služby výkonné (čl. 66 odst. 3 ústavy). Jejími veliteli jsou přednostně vysloužilí vojáci Národní domobrany.

(2) Obce zajišťují úkryty a varovné systémy na svém území; náklady jim hradí stát.

§ 23 – Výuka

Základy civilní ochrany a první pomoci jsou součástí výuky na základních a středních školách.

ČÁST OSMÁ – ZBRANĚ

§ 24 – Právo na zbraň

(1) Občan, který absolvoval základní výcvik, je bezúhonný a duševně způsobilý, má právo nabýt, držet a nosit střelnou zbraň k obraně sebe, druhých a vlasti.

(2) Evidenci zbraní a válečného materiálu vede Veřejná služba výkonná; podrobnosti stanoví zákon o policii.

ČÁST DEVÁTÁ – ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 25 – Přechodná ustanovení

(1) Armáda České republiky se dnem účinnosti tohoto zákona stává profesionální složkou Národní domobrany; vojáci z povolání pokračují ve službě.

(2) Velitelé podle § 4 se zvolí do 1 roku od účinnosti ústavy (čl. 122 odst. 2 ústavy); do té doby vykonávají funkci dosavadní velitelé.

(3) Povinný základní výcvik se poprvé vztahuje na občany, kteří dovrší 18 let po uplynutí 2 let od účinnosti tohoto zákona.

§ 26 – Zrušovací ustanovení

Zrušují se zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, a zákon č. 585/2004 Sb., branný zákon, ve znění pozdějších předpisů.

§ 27 – Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního roku následujícího po vyhlášení výsledku referenda, jímž byl přijat.

A. Obecná část

B. Zvláštní část