Hlava 2
HLAVA 2
Článek 49:
Cílem a posláním Občanské ústavy a státu Čr je trvale zajistit občanům Čr rovnost před zákonem, svobodu, důstojnost, spravedlnost, nezávislost, bezpečnost, blahobyt a nedotknutelnost jejich poctivě nabytého majetku soukromého i společného.
(Společným majetkem není jen společný majetek soukromý, ale i veřejný, což je stát, vlast, sítě, voda, vzduch, nerostné bohatství, strategické zdroje, … a národní měna v bezpodílovém spoluvlastnictví všech občanů Čr!)
Článek 50:
Svoboda vyznání a svoboda víry je touto ústavou zaručena. Náboženství a/nebo ideologie nikoho nepovyšuje, neponižuje, ale ani nikoho neopravňuje k ničemu nad rámec běžných práv ostatních občanů, nevěřících, ateistů, agnostiků a podobně. Násilné vnucování víry, náboženství, ideologie je touto ústavou zakázáno.
(Rozhodně náboženství nebo ideologie neopravňují nikoho k jakémukoliv násilí! Cokoliv odporující této definici lze důvodně pokládat za nebezpečný fanatismus a bude stíháno).
Článek 51:
Každý občan Čr, (tedy tím spíše i policista, voják, dozorce, …) má právo odmítnout splnění rozkazu, je-li rozkaz v přímém rozporu s jeho vlastním svědomím, důstojností, nebo je-li právě v krajní nouzi. Za odmítnutí splnění rozkazu může být OČr pouze vyloučen ze (zejména silové složky) IVS po řádném, veřejném soudu. Každý občan má právo na ochranu před svévolí veřejných služebníků.
Článek 52:
Tato ústava zaručuje svobodu trvalého pobytu, sdružování, shromažďování a protestování OČr, zejména na náměstích, před budovami místních autorit (obecní úřady, sněmovny zastupitelstev, služebny policie, budovy Národní Domobrany, Komunálních Domobran, …) ale jde i o budovy Parlamentu (horní i dolní komory), budovy NRČr a před presidentským sídlem. Tato ústava zaručuje shromažďovací a protestní právo suverénů OČrkdykoliv a bez jakýchkoliv omezení a povolení. Jedinou podmínkou legality takových shromáždění je pouze umožnění průchodu osob a průjezdu vozidel. Policie dohlíží jen na bezpečnost osob a majetku, ale žádné občanské shromáždění nemá právo ani policie, ani Národní Domobrana, ani žádné jiné silové (ozbrojené složky) rozpustit. Žádná povolení k takovým nenásilným shromážděním nelze nikým a ničím vyžadovat.
Článek 53:
Tato ústava zaručuje rovnost občanů Čr před ústavou, zákony, bez rozdílu pohlaví, jakékoliv orientace, politického, nebo náboženského smýšlení, majetkového, společenského nebo finančního postavení.
Nic z výše uvedeného neopravňuje nikoho k jakémukoliv povýšenému postavení, násilí, chování a činům nad ostatními OČr. Závazná a směrodatná je pouze Ústava (OÚ), teprve pak s OÚ v souladu zákony, s OÚ a se zákony v souladu veřejná nařízení, a s OÚ, zákony a veřejnými nařízeními v souladu veřejné smlouvy. Svobodu slova mají OČr touto ústavou zaručenou, tím i právo svobodné komunikace mezi seboubez výjimek. Veřejní služebníci vystupující v roli veřejných autorit mají povinnost říkat vždy pravdu, úplnou a bez manipulací.
Článek 54:
Tato ústava zaručuje svobodu soukromí, projevu i přístupu k informacím všech občanů Čr.
Jakákoliv CENZURA informací mezi občany a pro občany je trestný čin konkrétní/ch osoby/osob, která/které cenzuru nařídila/i nebo prováděla/i. Jakákoliv CENZURA, zejména vzniklá zločinným spolčením, zejména ve spojení se zištným, úmyslným veřejným lhaním a manipulacemi je zločin nanejvýše zavrženíhodný a vždy trestný. Tato ústava nařizuje všem VS podávat OČr objektivní ( = pravdivé a úplné) informace které se jich týkají. Jde zejména o informace týkající se veřejných výdajů, pevnosti národní měny, suverenity, svobody, bezpečnosti, zdraví, ochrany majetku a práv OČr. Utajovat lze pouze informace, které by mohly ohrozit život, zdraví, bezpečnost, důstojnost, intimitu jednotlivých OČr, tedy zejména i zaměstnanců OČr v tajných informačních službách, které slouží a odpovídají se jen lidu. Zneužití utajování (této výjimky) a zneužití tajných služeb pro vlastní prospěch těch, kteří jim velí je trestný čin. Ve sporných případech rozhoduje osobně odpovědný soudce příslušného soudu, ve zvláště obtížných případech rozhodují jednomyslně osobně odpovědní soudci Nejvyššího Správního Soudu.
(Pozn.: Nikdy nerozhodují neživé entity, ani např. AI, … nebo např. „soudy“, ale konkrétní, osobně odpovědní lidé-soudci! Jednomyslný rozsudek dovoluje osobní odpovědnost za rozsudek každého soudce, jako by rozhodnutí vykonal sám, osobně odpovědně! Nejvyšší rozhodčí orgán ve všech sporech týkajících se obecných, společných pravidel pro všechny OČr jsou RO, kteří rozhodují většinově skrze OIRA prostřednictvím EVORAS.)
Článek 55:
RNS (Rozhodčí v Nouzových Stavech) je skupina nejméně tří a nejvíce sedmi ctihodných, svéprávných, vysoce důvěryhodných OČr, které si každý občan Čr prokazatelně (notářským zápisem) zvolil ve stavu prokazatelné příčetnosti a plného vědomí jako svoje osobní rozhodčí autority v nouzových stavech, když nebude schopen rozhodovat sám za sebe a o sobě. RNS smí za zákonem definovaných podmínek rozhodnout např. i o eutanazii občanaČr. Náležitosti povolení eutanazie musí zkontrolovat, potvrdit a povolit příslušný, osobně odpovědný soudce.
(Volba RNS není povinná. Pak ale i např. eutanazie není možná. Jinými slovy, kdo si RNS včas neurčí, nemůže být eutanazii podroben. O eutanazii dětí rozhodují oba rodiče a příslušný soudce jednomyslně na základě jednomyslného konciliárního lékařského posudku o beznadějnosti.)
(Jde o případy, kdy např. z důvodu nějaké beznadějné indispozice, nebo dokonce stavu beznadějného bezvědomí nemůže rozhodovat člověk sám za sebe a o sobě.)
(Nnapř. lékařský posudek beznadějnosti zdravotního, mentálního stavu či prognózy, prokazatelného utrpení, podpisy jednotlivých členů RNS, … teprve mohou legalizovat eutanazii.)
Článek 56:
Tato ústava zakazuje jakoukoliv vnucenou, nedobrovolnou zdravotní péči, prevenci i léčbu občana Čr. Žádný občan Čr nesmí být podroben jakékoliv léčbě, pokud k ní nedal informovaný souhlas, nebo pokud tento souhlas za něj v případě indispozice nedali RNS (Rozhodčí v Nouzových Stavech). Za děti do zletilosti (18let) v těchto případech rozhodují oba rodiče jednomyslně. V případě nouze, nesvéprávnosti rodičů, rozhodují o léčbě RNS. Pokud hrozí z nepéče, neprevence a/nebo neléčby epidemie, nebo pandemie, je možná pouze povinná krátkodobá karanténa jednotlivých OČr, pokud je nemoc prokazatelně a vážně ohrožujících ostatní OČr, za podmínek jasně stanovených předem připravených v Zákonu Krizovém (ZK), schváleným občanským OIRA. Karanténa jednotlivců smí trvat nejdéle 3 měsíce a pak osobně odpovědný soudce rozhodne o dalším postupu podle návrhů NRČr. Občanu Čr v karanténě nesmí být bráněno v činnostech nutných k jeho pro ostatní bezpečné obživě, podnikání, udržování vztahů, … apod. Nelze nikým a nikde vyžadovat jakákoliv potvrzení o očkování, pasech bezinfekčnosti a jiná osobní, intimní data. Možné jsou pouze zákonem stanovené spolehlivé okamžité testy onemocnění, která jsou průkazně nakažlivá před vstupem do KZ určených uzavřených budov, a to pouze tehdy, jsou-li nepochybně průkazné. Pro vstup na zalidněná veřejná prostranství (např. při demonstracích) stačí OČr označení KZ stanoveným nápisem : „POZOR, NETESTOVÁN!“/ „NOT TESTED“ a musí dodržovat odstup od ostatních 2 m. Přiblížení se k takto označenému člověku je na vlastní riziko přibližujícího se k označenému. Detaily stanovuje Zákon Krizový (ZK).
Článek 57:
NRČr má vždy dočasný poradní orgán, Krizový Tým (KT), vzniklý z veřejných deliberací u kulatých stolů odborníků, povinně protichůdných názorů! KT je složený z prokazatelných a skutečných odborníků, předem vybraných občanskou anketou v OIRA z např. fakultních nemocnic, universit, akademie věd, Národní Domobrany, seismologů, soukromých zdravotnických zařízení a ředitele BIS. NRČr musí před každou živelnou nebo epidemickou/pandemickou situací požádat VSI v o přímé přenosy a o nesestříhané záznamy na internet všech veřejných deliberacích u kulatých stolů odborníků (o povinně protichůdných názorech) pro OČr včas, předem varovat o hrozících rizicích a následně, je-li to nezbytné vyhlásit Stav Ohrožení, příp. Epidemii,příp. Pandemii (vše přesně definované v KZ) a spustit opatření KT podle KZ. Detaily stanovuje Zákon Krizový (ZK). KZ nesmí být v rozporu s Mezinárodní úmluvou č. 96 z toku 2001.
Článek 58:
Při prokazatelné a významně smrtné epidemii/pandemii každé opatření NRČr (karanténa, nošení roušek, masek, … musí být předem schválená v zákoně (KZ), nad kterým mají RO právo veta skrze OIRA! Každá krátkodobá omezení práv OČr (zejména ta zneužitelná) musí mít předem stanovenou co nejkratší lhůtu platnosti (nejdéle však jen tři měsíce a omezení se smí opakovat pouze po OIRA, které omezení pouze může prodloužit, nebo zakázat, nebo skrze anketu OIRA modifikovat. Bez OIRA skrze EVORAS jakékoliv restrikce nemající oporu v ústavě jsou automaticky neplatné a považované za zneužití pravomocí veřejných činitelů. Zejména omezování podnikání, zejména bez kompenzací z vlastních peněz těch, co restrikce nařídili! Kompenzace z veřejných peněz nepřipadají v úvahu vůbec! Vždy musí být nalezeni viníci ztrát a újem způsobených OČr a přímo konkrétním občanům Čr musí být kompenzovány (i např. z povinného pojištění VS). Jiné restrikce nejsou možné. Nadměrné restrikce jsou ze smyslu této ústavy navýsost nežádoucí a mohou být skrze OIRA přímo OČr kdykoliv zrušeny.
Článek 59:
Svoboda vyznání je zaručena, ale praktiky a chování vyplývající z náboženství, přesvědčení, jakékoliv politické, sexuální, nebo např. genderové, nebo jiné víry či ideologie, orientace … nijak nesmí být v rozporu s OÚ a Ústavním pořádkem. Cokoliv v rozporu s OÚ a Ústavním pořádkem, je automaticky nelegitimní, nelegální, jde o a závažná porušení a vesměs jsou taková porušení i trestná. Zejména násilí vůči ctihodným OČr je považováno za zvláště odsouzeníhodný, trestný čin. Pro cizince na našem území platí OÚ a Ústavní pořádek zcela závazně a zcela bez výjimek. MOC cizinců na našem území je zcela nemyslitelná, vždy nelegitimní, nelegální a trestně-právně stíhatelná bez promlčení. Cizinci, kteří přišli do naší země legálně, požívají naší přiměřené ochrany, chovají-li se důsledně podle OÚ a Ústavního pořádku. Jinak ne. Nelegální vstup cizince na území naší vlasti je vždy trestný čin a zbavuje jej zcela naší ochrany. Podrobnosti stanovuje Zákon Asimilační (ZA) o návštěvách, pracovních povoleních, asylu cizinců, dočasné přijímání uprchlíků z míst přímého ohrožení života, asimilace a udělování občanství a Občanský Volební Zákon (OVZ), což je zákon nejen o volbách a odvolávání VS, referendech, anketách, interpelacích, audiencích skrze EVORAS, ale i o získávání volebního práva, nebylo-li získáno automaticky zrozením.
(Tyto zákony i jakékoliv změny musí být vždy povinně schválen(y) skrze OIRA stejně, jako všechny ostatní zákony týkající se svobody, majetku, bezpečí a zdraví OČr).
Článek 60:
ČR je ryze sekulární stát maximalizující přímou demokracii, postavený na ryze demokratickém, občanském principu, kde žádná náboženství ani politická ideologie, ani jejich vyznavači a propagátoři, ani jiné skupiny lidí, spolky, politické strany a hnutí, ani žádné partikulární skupiny ani neživé entitynemají žádnou MOC nad OČr. Skutečnou a trvalou MOC sami nad sebou mají jen OČr skrze RO (voliče), kteří určují znění OÚ a další legislativy.
Článek 61:
Jediným suverénem z definice demokracie i smyslu této občanské ústavy je přímo LID, přesněji občané Čr, čili OČr. Rozhodující OČr, čili RO jsou svéprávní, osobně odpovědní a dospělí voliči Čr, tedy ctihodní OČr s volebním právem, které automaticky získají OČr v době dovršení 18 roku svého věku od zrození z obou rodičů, muže a ženy, kteří jsou oba OČr. Volební právo je základním, nezcizitelným právem OČr, splňuje-li OČr podmínky volebního práva dané Zákon Volební Občanský (ZVO) (věk, způsobilost k právním úkonům, schopnost nést osobní odpovědnost, občanství Čr, …) Volebního práva nelze RO zbavit jinak, než v souladu s ústavou (OÚ), skrze Zákon Volební Občanský (ZVO), pouze jednotlivě, osobně a pouze pravomocným rozhodnutím osobně odpovědným, RO voleným a odvolatelným soudcem veřejné služby soudní. Věk možného kandidování do VS definuje též Zákon Volební Občanský (ZVO). Vesměs je věkem plnoletosti + věk bezpečné zkušenosti. (Obvykle 21 let)
Článek 62:
Suverenita státu se odvozuje od suverenity všech občanů a nikdy ne naopak.
Článek 63:
Není MOCi nad OČr bez osobní odpovědnosti vůči OČr a naopak, není odpovědnosti vůči OČr bez MOCi nad nimi. Není MOCi nad OČr bez jasné, jednoznačné a zřejmé opory v ústavě (OÚ).
Článek 64:
Ústava (OÚ) je kontinuálně platná, lze ji pouze měnit, nikoliv rušit: Všeobčanským Objektivně Informovaným Referendem nevylučující předběžnou Anketu, čili OIRA.
Článek 65:
Z textů OÚ a Ústavního pořádkučili ústavy, zákonů, vyhlášek, jakýchkoliv veřejných nařízení, veřejných smluv, nesmí vyplývat a ani nevyplývá moc/odpovědnost:
a) jakýchkoliv neživých entit, (robotů, AI, IT…) tedy i zejména neživého státu a institucí veřejných služeb, budov, domů, chrámů, kostelů, mešit, a podobně.
b) jakýchkoliv nemaximálních kolektivních entit (politické strany, hnutí, spolky, církve, náboženské a/nebo ideologické skupiny, instituce, soudy, policie, národní domobrana(dříve armáda), komunální domobrany, parlament, senát, ….) s výjimkou jediné kolektivní entity, jíž je všechen lid, tedy občanstvo Čr. Zvůli i této entity brání a vždy musí bránit tato občanská ústava Čr.
c) Veřejná moc nad druhými lidmi může vzniknout pouze osobní, osobně trestně-právně odpovědná, mandátem většiny RO (volbou a toutéž většinou kdykoliv odvolatelná).
(Většina RO kteří jako jediní smí rozhodovat (přinejmenším alespoň právem veta) s konečnou, závaznou a nejvyšší platností o všech společenských pravidlech pro všechny, tedy i pro SEBE, tedy o OÚ a Ústavním pořádku, zákonech, veřejných nařízeních a veřejných smlouvách, které musí být vždy pro všechny OČr zcela rovné, spravedlivé a bez výjimek.)
(Díky tomu i chybná rozhodnutí Většiny RO o pravidlech pro všechny dopadnou na hlavy těch, co volili špatně a jejich vlastní rozhodnutí dopadnou s plnou a rozhodující silou na ně. Pak mají možnost svá chybná rozhodnutí napravit v dalším OIRA)
(Existuje pouze osobní odpovědnost, kolektivní odpovědnost nikdy neexistovala, nelze ji nikdy uplatnit, stejně jako nikdy nelze uplatnit princip kolektivní viny. Odpovědnost/moc neživých entit (tedy i IT, AI, …) je vždy zcela vyloučená.) Tu mohou mít jen živí lidé).
Článek 66:
Listina Základních Práv a Svobod (LZPS) je součástí ústavního pořádku ve všech ustanoveních, ve kterých není s OÚ v rozporu. Detaily stanovuje LZPS(Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. a ústavního zákona č. 295/2021 Sb.)
Článek 67:
NIC a NIKDO není nadřazen této Občanské Ústavě (OÚ). Mezinárodní právo i LZPS se uplatňuje, ale pouze tehdy, není-li v rozporu se zřejmými zájmy OČr a/nebo s touto Občanskou Ústavou (OÚ).
(Pozn.: LZPS nevznikla z ryzího mandátu našich občanů Čr, proto se může uplatnit jen tehdy, když není v rozporu s naší OÚ potvrzenou OIRA právě a jen našich občanů Čr!)
Článek 68:
Trest smrti se v Čr pro OČr navždy (jakožto barbarský zločin s nejistým efektem odrazování od zločinů) zakazuje. Nejvyšším trestem pro OČr je test odnětí svobody na doživotí s povinností pracovat. Pobyt ve vězení je vždy spojen s povinnou užitečnou prací, sloužící k udržování nápravných zařízení v chodu a z případných finančních výtěžků této práce k odškodnění obětí zločinů, nebo pomoc chudým.
(Pozn.: Svévolné a/nebo, násilné a/nebo zákeřné a/nebo podlé zmocnění se státu nebo libovolné IVS bez mandátu RO je zločin, (který je trestný čin) a proti kterému mají právo OČr, jediní suveréni ze smyslu OÚ beztrestněbojovat s nejvyšším důrazem. I to je důvod, proč nikdy svéprávní a ctihodní OČr nesmí být nikým a pod žádnou záminkou odzbrojeni!)
(Pozn.: Jsme inteligentní, moudří, zkušení, dospělí, svéprávní a osobně odpovědní občané, nepotřebujeme nikdy žádné panovníky, mentory, vládce, vládu, císaře, komisaře, … ale ani otroky, vazaly, poddané, ani nic podobného. To vyžaduje jen nesvéprávní a hloupí lidé. My si přejeme vždy a jen veřejné služby pro nás OČr).