ČÁST PRVNÍ – ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

§ 1 – Předmět úpravy

Tento zákon upravuje podle Občanské ústavy České republiky (dále jen „ústava“) a Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) právo na vzdělání, povinné základní vzdělávání, zřizování a financování škol a postavení vysokých škol.

§ 2 – Zásady

(1) Každý má právo na vzdělání (čl. 33 Listiny). Za vzdělání dítěte odpovídají v první řadě rodiče; škola jim pomáhá.

(2) Rodiče mají právo zvolit pro dítě školu nebo jinou formu vzdělávání podle svého přesvědčení.

(3) Stát neurčuje, co si lidé myslí (čl. 1 odst. 2 písm. c) ústavy). Výuka je věcná a vyvážená; žádná ideologie ani víra nemá ve veřejných školách výsadní postavení (čl. 1 odst. 2 písm. d) ústavy).

(4) Školy zřizují přednostně obce, kraje, spolky, církve a soukromé osoby; stát zřizuje školy, jen nelze-li vzdělání zajistit jinak (čl. 1 odst. 2 písm. i) a čl. 111 ústavy).

ČÁST DRUHÁ – ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ

§ 3 – Povinné vzdělávání

(1) Základní vzdělávání je povinné po dobu 9 let, zpravidla od 6 do 15 let věku (čl. 33 odst. 1 Listiny).

(2) Povinnost lze splnit

a) v základní škole zapsané v rejstříku škol, bez ohledu na jejího zřizovatele,

b) individuálním vzděláváním doma nebo ve skupině rodin, při němž dítě jednou ročně vykoná přezkoušení ve škole podle volby rodičů,

c) ve škole v zahraničí.

(3) Nesplní-li dítě při individuálním vzdělávání dvakrát po sobě přezkoušení, pokračuje ve vzdělávání ve škole podle volby rodičů.

§ 4 – Obsah základního vzdělávání

(1) Každý absolvent základního vzdělávání má umět číst, psát a počítat, dorozumět se česky a v jednom cizím jazyce, znát Občanskou ústavu a svá práva a povinnosti, poskytnout první pomoc, znát základy civilní ochrany, hospodaření s penězi a zacházení s informacemi.

(2) Tyto výstupy, nejvýše na 10 stranách, zpracuje Veřejná služba správní; Parlament je předloží k celostátnímu referendu postupem podle čl. 40 ústavy do 1 roku od účinnosti tohoto zákona. Vše ostatní, včetně učebnic, metod a rozvrhu, určuje škola.

(3) Škola, která vyučuje programování, seznamuje žáky i se zdrojovým kódem a kontrolou systému EVORAS.

§ 5 – Bezplatnost

Základní a střední vzdělávání ve školách zřízených obcí, krajem nebo státem je bezplatné (čl. 33 odst. 2 Listiny). Učebnice a pomůcky k povinné výuce hradí zřizovatel.

ČÁST TŘETÍ – STŘEDNÍ VZDĚLÁVÁNÍ A VÝCVIK

§ 6 – Střední školy

(1) Střední vzdělávání je dobrovolné. Střední školy zřizují přednostně kraje; přijímání žáků určuje škola a zveřejňuje kritéria předem.

(2) Veřejná služba správní nabízí školám jednotnou přijímací a maturitní zkoušku; škola ji může použít, nebo stanovit vlastní.

§ 7 – Branný výcvik

Součástí základního vzdělání je po dovršení 18 let povinný základní vojenský výcvik v délce 3 měsíců, nebo 6měsíční výcvik beze zbraně pro civilní ochranu (čl. 104 ústavy); podrobnosti stanoví zákon o Národní domobraně a civilní ochraně.

ČÁST ČTVRTÁ – VYSOKÉ ŠKOLY

§ 8

(1) Veřejné vysoké školy jsou samosprávné; svobodu bádání, výuky a projevu na akademické půdě nesmí nikdo omezovat.

(2) Studium na veřejné vysoké škole je pro občany bezplatné po standardní dobu studia a jeden rok navíc (čl. 33 odst. 2 Listiny).

(3) Veřejné vysoké školy zveřejňují hospodaření, výsledky absolventů a výsledky výzkumu hrazeného z veřejných prostředků; výsledky jsou volně dostupné.

ČÁST PÁTÁ – FINANCOVÁNÍ

§ 9 – Peníze jdou za dítětem

(1) Na každého žáka základního a středního vzdělávání náleží škole, kterou navštěvuje, příspěvek ze státního rozpočtu ve stejné výši bez ohledu na zřizovatele školy. Výši příspěvku stanoví státní rozpočet jako samostatnou položku; občané ji mohou vetovat podle čl. 98 odst. 1 ústavy.

(2) Při individuálním vzdělávání náleží rodičům čtvrtina příspěvku na pomůcky a přezkoušení.

(3) Školy zřízené soukromými osobami nebo církvemi, které příspěvek přijmou, nesmějí za povinnou výuku vybírat školné.

§ 10 – Platy učitelů

(1) Plat učitele státní školy se stanoví podle tabulky násobků schválené v referendu (čl. 87 ústavy).

(2) Plat učitele školy zřízené obcí nebo krajem určuje zřizovatel, nejméně však 1,1násobek průměrné měsíční mzdy v soukromém sektoru.

ČÁST ŠESTÁ – SPRÁVA A KONTROLA

§ 11

(1) Rejstřík škol, příspěvky podle § 9, výstupy podle § 4 a nabídku zkoušek podle § 6 spravuje Veřejná služba správní, oddíl vzdělávání.

(2) Školní inspekce, která je součástí oddílu vzdělávání, ověřuje jen to, zda škola dosahuje výstupů podle § 4, je bezpečná a hospodaří řádně; zprávy zveřejňuje. Do metod a obsahu výuky nezasahuje.

(3) Ředitele školy zřízené obcí nebo krajem vybírá zřizovatel ve veřejné soutěži za účasti zástupců rodičů a učitelů.

(4) O přijetí žáka rozhoduje ředitel výhradně podle kritérií zveřejněných předem a schválených zřizovatelem; o vyloučení žáka rozhoduje zřizovatel. Proti rozhodnutí lze podat žalobu ke krajskému soudu, který rozhodne do 30 dnů.

ČÁST SEDMÁ – PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 12 – Přechodná ustanovení

(1) Agenda Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a České školní inspekce přechází do 2 let od účinnosti ústavy na Veřejnou službu správní (čl. 124 ústavy).

(2) Rámcové vzdělávací programy platí do schválení výstupů podle § 4; školy se jimi však musí řídit jen v rozsahu, který odpovídá § 4 odst. 1.

§ 13 – Vztah k dosavadním zákonům

Zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon, a zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, se použijí jen v rozsahu, v němž neodporují tomuto zákonu; Veřejná služba legislativní do 2 let připraví návrh jejich zjednodušení a Ministerstvo legislativy jej předá poslancům.

§ 14 – Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení výsledku referenda, jímž byl přijat.

A. Obecná část

B. Zvláštní část