📅 13. 11. 2026👁 16× přečteno

Czy ekspert sądowy może mieć opinię publiczną?

🌐 Tłumaczenie maszynowe z języka czeskiego. 🇨🇿 Originál

Ministerstwo Wymiar sprawiedliwości w sierpniu zniesiono z uwagi na przedmiot opinii Przemówiła publicznie. Forum Ludu rozpoczął przegląd. Minister go dwa miesiące pozostawiły go leżącego i według jego własnych słów tylko w najbliższych dniach w odniesieniu do rozrachunków.

Co się dzieje?

Decyzją z dnia 7 lipca 2012 r. Komisja przyjęła decyzję w sprawie stosowania art. 108 ust. 3 lit. c) Traktatu o funkcjonowaniu Unii Europejskiej (TFUE). 8. 2026, No J. MPP- 90 / 2025- OSZT- SRZT / 34, cofnięte przez Ministerstwo Sprawiedliwości uprawnienia do wykonywania działalności ekspertów MUDr. Sonya Pek, doktorat, ekspert medyczny, branża genetyczna. Krytyk, Procedura, w odniesieniu do której rozpoczęto procedurę, dotyczyła zawartości DNA i RNA w partiach szczepionek przeciwko Jak to 19? Skarga o wszczęcie postępowania została złożona przez słowackiego członka Ministerstwa.

Ministerstwo stwierdziło, że ekspert naruszył ten obowiązek powstrzymanie się od aktu biegłego dotyczącego stronniczości (sekcja 18 ust. 1). W przypadku biegłego zainteresowane Państwo Członkowskie informuje pozostałe Państwa Członkowskie i Komisję o środkach podjętych w celu wykonania niniejszego rozporządzenia. Relacja ze sprawą, która jest podstawą uprzedzeń, nie wynikała z żadnego związku z uczestników lub do sprawy, ale z stanowiska eksperta i wartości, na które ekspert przedmiot był wcześniej publicznie wypowiadany.

Jedno ważne ostrzeżenie na początku: Nie dbamy o to, czy ma w sobie eksperta. profesjonalne wnioski prawda. To nie przesądza o decyzji ministerstwa i nawet nie pogardza temat tego artykułu. To coś innego.

państwo może wyłączyć wyłącznie ekspertów z systemu ponieważ wcześniej podał swoje poglądy do publicznej wiadomości na temat swojej dziedziny?

Po co dzwoniliśmy?

10. 9. 2026 Wysłałem do ministra Forum Ludu podstawę prawną wszczęcia procedury odwoławczej. Nie ma podstawy prawnej do dokonania przeglądu Twierdzenie, że jest to urządzenie nadzorcze. Jednakże Ministerstwo musi ocenić skargę i poinformowanie nadawcy w ciągu 30 dni o sposobie postępowania z nim. Z powodów, które w skardze my określić, Ja wybrać najważniejsze:

Ministerstwo Nie musiało być. Od 1. 1. 2026 Prawo mówi, że Ministerstwo Sprawiedliwości ma prawo do odwołania Może być. Pod koniec 2025, musiało. Więc prawodawca świadomie dał ministerstwu swoboda uznania i obowiązek rozważenia bardziej umiarkowanego rozwiązania.
To jest... Kara, nawet jeśli tak się nie nazywa. Cofnięcie zezwolenia z tego powodu oznacza: pięcioletni zakaz ponownego wjazdu na listę ekspertów. Tak samo jest w przypadku. Przestępstwo, które ma wszystkie gwarancje kary administracyjnej. Ministerstwo wybrało podróż, która nie ma takich gwarancji.
O Ktoś inny powinien decydować o uprzedzeniach. Według prawa, ocenia uprzedzenia eksperta organ, który ustanowił go w konkretnej sprawie. To jest biuro ekspertów. nie ustalono i ocena nie została wykorzystana w żadnym postępowaniu.
Najpierw błąd, najtrudniejszy wynik, bez żądania zadośćuczynienia. Sam ministerstwo stwierdza, że było to pierwsze i jedyne naruszenie zobowiązania. Odwołanie o odszkodowanie nie między innymi dlatego, że ekspert nie wykazał, że zaakceptował wniosek w przypadku istnienia przyczyn stronniczości. Ekspertka była o wiele gorsza, broniła się.

Ale najbardziej niepokoi nas to, co decyzje znaczą dla innych. Zgodnie z tą samą logiką, nie powinien był przetwarzać raportu toksykologicznego, który wcześniej opublikowane w sprawie ryzyka badania substancji, statystyka, która publicznie wyraziła technologia budowlana lub psychiatra, który bronił danego artykułu w artykule zawodowym Podejście diagnostyczne.

To będzie ekspert sądowy ośmiela się powiedzieć, co myśli o swojej dziedzinie?

Chronologia

7. 8. 2026 - Ministerstwo wydaje decyzję o cofnięciu orzeczenia lekarskiego.
25. 8. 2026 - decyzja staje się legalna. Nie podano rozkładu.
10. 9. 2026 o 16: 25 - Forum Ludu wysyła skrzynkę danych, aby rozpocząć przegląd do rąk ministra sprawiedliwości i wyraźnie zwraca się o poinformowanie go w ciągu 30 dni.
12. 10. 2026 - Minęło 30 dni. Nie było żadnego powiadomienia.
21. 10. 2026 - Ministerstwo otrzymuje mój wniosek o udzielenie informacji na mocy ustawy nr 106 / 1999 Coll.: Co się stało z inicjatywą?
5. 11. 2026 - Ministerstwo odpowiada. Skarga jest zarejestrowana pod adresem sp. zn. 363 / 2026- OISZT- SRZT, ale ZVVbędzie w Przedstawione do działu ds. nadzoru i agend przetargowych na najbliższe kilka dni“. dokument, za pomocą którego będzie on obsługiwany lub odsyłał do niego,nie został sporządzony do dnia dzisiejszego“.
10. 11. 2026 - upłynęły dwa miesiące od otrzymania skargi.
13. 11. 2026 – Złożymy dwie skargi do Ministerstwa.

W ciągu kilku następnych dni

Przez osiem tygodni, były podżeganie do Departamentu Ekspertów Sądowych i nie ma dokąd pójść. Nie chciał się ruszyć. Jakie to ma znaczenie?

Rozporządzenie administracyjne zezwala na wszczęcie postępowania przeglądowego wyłącznie: w ciągu dwóch miesięcy od dnia, w którym: właściwy organ dowiedział się o przyczynie przeglądu i nie później niż rok po: Siła prawna. Kiedy dokładnie dwumiesięczny okres zaczyna biec, jest to prawnie wątpliwe. Jednakże Najwyższy Sąd Administracyjny stwierdził (nr j. 6 Jako 89 / 2015-51), że w skardze, które sam stwarza uzasadnione wątpliwości co do legalności decyzji, może uruchomić odkąd go dostarczono. To by znaczyło 10. 11. 2026.

Rzecznik zajął się dokładnie takimi sytuacjami (sp. zn. 26 / 2021 / SZD / AH) i zwrócił uwagę, że przegląd może być przeprowadzany w powolnym procesie. całkowicie udaremnione. Konsekwencję ponosi następnie osoba, która wniosła skargę we właściwym czasie.

To tylko... powolność Urzędu, lub wygodny sposób na uniknięcie nieprzyjemnej recenzji bez Jedna linia rozumowania?

Nie wiemy. Dlatego pytamy.

Jednolita decyzja tego rodzaju

W moim wniosku o informacje zapytałem również, ile podobnych decyzja została wydana w tym roku przez Ministerstwo. Odpowiedź: Ministerstwo nie rejestruje żadnej innej takiej ostatecznej decyzji. Więc to jest pierwsza sprawa, która próbuje nowej interpretacji prawa. Jeśli zostanie bezsporne, staje się wzorem dla innych.

Ministerstwo nie odpowiedziało na jedno pytanie. Pytał. Nie widziałem, czy ma wewnętrzne rozporządzenie lub metodologię, które zachęcały do przeglądu On dowodzi. Nie było odpowiedzi, ani też nie było takiego dokumentu.

Co zrobiliśmy?

13. 11. 2026 Złożyłem wniosek w Ministerstwie:

Skargi na podstawie art. 175 regulaminu administracyjnego do wykonanie skargi, proponując, aby ministerstwo niezwłocznie ją przedłożyło właściwemu organowi i ocenionemu przed udaremnionym przeglądem;
Skargi na mocy art. 16a ustawy o wolności dostęp do informacji Ministerstwo nie odpowiedziało na pytanie: metodologia i kwestia liczby podjętych decyzji zostały ograniczone do decyzji Prawosławny.

Jeżeli Ministerstwo nie rozpatruje skargi Odpowiednio zwrócimy się do Rzecznika Praw Obywatelskich. Może wnieść powództwo w interesie publicznym, do 25. 8. 2029.

Pytania, na które czekamy, to:

Dlaczego? Ministerstwo przekazało tę inicjatywę komuś w ciągu ośmiu tygodni?
Dlaczego? czy termin 30 dni na poinformowanie usługodawcy nie został dotrzymany?
Kto? Według ministerstwa, czy jest on odpowiedzialny za podjęcie decyzji w sprawie skargi i kiedy stała się znana?
Will. Ministerstwo twierdzi, że okres objęty przeglądem upłynął już, gdy jego brak aktywności Pożera się sama?
Jest. zasady wewnętrznej, zgodnie z którą rozpatrywane są inicjatywy przeglądowe?
Czy Zdaniem ministerstwa, opinia publiczna była powodem, dla którego ekspert Czy on nie powinien być ekspertem?
Ile? po podjęciu tej decyzji eksperci wolą publicznie zaprzestać działalności Wyrażony?

Wniosek

Decyzja jednego eksperta może po cichu zmienić zasady dotyczące: Wszyscy eksperci. Dlatego też należy je poddać przeglądowi, niezależnie od tego, co Myślę o jej zawodowych odkryciach. Ministerstwo powiedziało jeszcze tak lub nie. Po prostu zostawił czas na ucieczkę.

To również potępia milczenie biura. Decyzję?

Skarga do ponownego rozpatrzenia, dowód jego dostarczenia, Ministerstwo Administracji odpowiedziało na wniosek o udzielenie informacji i obydwa Skargi można znaleźć w formacie PDF

📄 Podnět k přezkumu rozhodnutí MSP-90/2025-OSZT-SRZT/34 – podání a odpovědi14 stran⬇ Stáhnout PDF

volné společenství Fórum Lidu Lid je zdrojem veškeré státní moci a státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Ústava ČR čl. 2 bod 1, 3

Stránka 2 z 8

2. Podatel si je vědom, že na zahájení přezkumného řízení ani na prohlášení nicotnosti není právní nárok a že jde o dozorčí prostředky uplatňované z moci úřední. Předkládá proto níže důvody, pro které je podle jeho přesvědčení dán veřejný zájem na tom, aby soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy byl přezkoumán. 3. Podatel tímto výslovně žádá, aby byl podle § 42 věty druhé správního řádu ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto podnětu vyrozuměn o tom, jak s ním bylo naloženo. Vyrozumění žádá zaslat do datové schránky. 4. Podatel upozorňuje na běh lhůt. Podle § 96 odst. 1 správního řádu lze usnesení o zahájení přezkumného řízení vydat nejdéle do dvou měsíců ode dne, kdy se příslušný správní orgán o důvodu zahájení dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku od právní moci rozhodnutí, podle § 97 odst. 2 nelze rozhodnutí v prvním stupni vydat po uplynutí patnácti měsíců od právní moci. Podnět je proto podáván bez odkladu. II. Napadené rozhodnutí 5. Rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 7. 8. 2026, č. j. MSP-90/2025-OSZT-SRZT/34, bylo výrokem I. podle § 14 odst. 2 písm. c) zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech (dále jen „ZnalZ"), zrušeno oprávnění MUDr. Soni Pekové, Ph.D. vykonávat znaleckou činnost v oboru zdravotnictví, odvětví genetika, a to pro závažné porušení povinnosti podle § 18 odst. 1 ZnalZ. Výrokem II. byla uložena povinnost nahradit paušální náklady řízení ve výši 2 500 Kč. 6. Podatel je přesvědčen, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy ve smyslu § 94 odst. 1 správního řádu, a to z důvodů uvedených dále. Soulad rozhodnutí s právními předpisy se přitom podle § 96 odst. 2 správního řádu posuzuje podle právního stavu a skutkových okolností v době jeho vydání, všechny níže uvedené důvody se k tomuto okamžiku vztahují. III. Důvody rozporu s právními předpisy A. Správní orgán rozhodoval v režimu správního uvážení, a jeho úvaha neobstojí 7. S účinností od 1. 1. 2026 zní § 14 odst. 2 ZnalZ „Ministerstvo může zrušit oprávnění vykonávat znaleckou činnost, pokud …". Do 31. 12. 2025 přitom platilo „Ministerstvo rozhodne o zrušení oprávnění …, pokud …". Zákonodárce tedy vědomě nahradil dosavadní povinnost správním uvážením.3 8. Správní orgán tedy nebyl povinen oprávnění zrušit. Byl povinen uvážit, zda je zrušení oprávnění tím následkem, který má z několika možných zvolit, a tuto úvahu přezkoumatelně odůvodnit. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu k mezím správního uvážení uvedl:4 „absolutní či neomezené správní uvážení v moderním právním státě neexistuje. Každé správní uvážení má své meze…" 9. Úvaha správního orgánu vykazuje dvě konkrétní vady. Za prvé, v bodě 117 odůvodnění použil okolnost, že znalkyně zpracovala od roku 2022 jediný znalecký posudek, výlučně jako argument pro mírnost dopadu opatření do jejích příjmů, aniž ji zvážil v opačném směru, tedy zda takto marginální rozsah činnosti vůbec mohl

3 § 14 odst. 1 písm. e) zákona č. 254/2019 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2025, s § 14 odst. 2 písm. c) téhož zákona ve znění účinném od 1. 1. 2026; změnu provedly novelizační body 30 a 31 zákona č. 285/2025 Sb. 4 Usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002-42.

Stránka 3 z 8

ohrozit chráněný zájem natolik, aby bylo nejtvrdší opatření nezbytné. Za druhé, v bodě 113 odmítl mírnější peněžitou sankci nikoli pro povahu skutku, nýbrž pro procesní postoj účastnice (viz část E). B. Opatření je materiálně sankcí a byly mu odepřeny odpovídající záruky 10. Správní orgán v bodě 107 odůvodnění výslovně uvádí, že odnětí státního povolení k výkonu činnosti není nástrojem správního trestání. V bodě 113 však současně konstatuje, že trest zákazu činnosti podle § 47 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb. uložit nelze, protože ZnalZ tuto možnost nedává, a vysvětluje, proč peněžitá sankce nepostačuje. Dohledovým nástrojem tak dosáhl výsledku, který mu právo přestupkové výslovně upírá. 11. Že jde materiálně o sankci, plyne ze tří okolností, které nelze překlenout označením, jaké opatření dal správní orgán: 1. Zrušení oprávnění právě podle § 14 odst. 2 písm. c) ZnalZ zakládá podle § 5 odst. 1 písm. e) ZnalZ pětiletý zákaz opětovného zápisu do seznamu znalců. Žádný jiný důvod zrušení takový následek nemá. Opatření tedy nepůsobí pouze do budoucna jako ochrana, ale trvá pevně stanovenou dobu bez ohledu na to, zda tvrzený důvod pominul, což je znak trestu, nikoli nápravného opatření.5 2. Totéž jednání je podle § 39 odst. 1 písm. g) ZnalZ přestupkem, za který lze podle § 39 odst. 2 písm. c) uložit pokutu do 500 000 Kč a jehož promlčecí doba činí podle § 42 odst. 3 pět let. Zákon tedy pro tento skutek zná výslovně sankční kolej se všemi zárukami správního trestání. Správní orgán zvolil kolej dohledovou, která žádné lhůty nezná, a v jejím rámci sám tvrdí, že o trestání nejde. 3. Opatření trvale odnímá profesní status a zasahuje do práva podnikat podle čl. 26 Listiny základních práv a svobod. Přísnost následku je třetím z kritérií, podle nichž se posuzuje, zda jde materiálně o trestní obvinění.6 12. Podatel si je vědom rozsudku Nejvyššího správního soudu, podle něhož zrušení povolení vykonávat činnost insolvenčního správce není řízením o trestním obvinění.7 Posuzovaná věc se však od něj liší v obou rozhodných směrech, a to zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, žádnou dobu, po kterou po zrušení povolení nelze znovu žádat, nestanoví, a nezná ani souběžnou skutkovou podstatu přestupku pro totéž jednání. Právě tyto dvě okolnosti činí opatření podle § 14 odst. 2 písm. c) ZnalZ svou povahou odlišným. 13. Materiální pojetí trestání vyjádřil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu takto:8 „Také trestání za správní delikty musí podléhat stejnému režimu jako trestání za trestné činy a v tomto smyslu je třeba vykládat všechny záruky, které se podle vnitrostátního práva poskytují obviněnému z trestného činu." 14. I kdyby však správní orgán setrval na tom, že o trestní obvinění nejde, uplatní se občanskoprávní větev čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Evropský soud pro lidská práva opakovaně rozhodl, že řízení, jehož výsledek je přímo určující pro právo vykonávat povolání, je sporem o občanská práva.9

5 § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 254/2019 Sb.: znalcem může být fyzická osoba, „… které v posledních 5 letech před podáním žádosti o zápis nebylo zrušeno oprávnění vykonávat znaleckou činnost podle § 14 odst. 2 písm. c)". 6 Rozsudek ESLP (plénum) ze dne 8. 6. 1976 ve věci Engel a další proti Nizozemsku, č. 5100/71 a další, § 82, kde soud jako třetí kritérium označil „the degree of severity of the penalty that the person concerned risks incurring". Kritéria převzal Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 112/20 ze dne 27. 7. 2021, bod 31. 7 Rozsudek NSS ze dne 29. 9. 2021, č. j. 8 As 13/2019-91, publ. pod č. 4259/2021 Sb. NSS. 8 Rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 27. 10. 2004, č. j. 6 A 126/2002-27, publ. pod č. 461/2005 Sb. NSS. 9 Rozsudek ESLP (plénum) ze dne 28. 6. 1978 ve věci König proti Německu, č. 6232/73, § 88 a 95; rozsudek ESLP (plénum) ze dne 23. 6. 1981 ve věci Le Compte, Van Leuven a De Meyere proti Belgii, č. 6878/75 a 7238/75, § 47 a 48.

Stránka 4 z 8

C. O vyloučení znalce má podle zákona rozhodovat jiný orgán a v jiném rámci 15. § 18 odst. 2 věta druhá ZnalZ stanoví: „Ustanoví-li znalce orgán veřejné moci, pak tento orgán rozhodne, zda je znalec v dané věci z podání znaleckého posudku vyloučen." Zákon tedy konstruuje posouzení podjatosti jako otázku konkrétního řízení a svěřuje ji orgánu, který znalce v tomto řízení ustanovil. 16. V posuzované věci žádný orgán veřejné moci znalkyni neustanovil, neběželo žádné řízení, v němž by měl být posudek použit, a správní orgán sám v bodech 46 až 48 odůvodnění dovodil, že nebylo prokázáno ani zadání posudku. Zákonný mechanismus posouzení podjatosti se tedy vůbec neuplatnil. Správní orgán jej nahradil vlastním posouzením provedeným zpětně, mimo jakékoli řízení, a spojil s ním následek, který zákon pro tuto situaci nepředvídá. D. Výklad § 18 odst. 1 ZnalZ překračuje meze předvídatelnosti a užívá analogii jednostranně 17. § 18 odst. 1 ZnalZ váže vyloučení na „poměr k věci, účastníkovi řízení nebo jeho zástupci, zadavateli, orgánu veřejné moci". Správní orgán tento pojem rozšířil tak, že za poměr k věci považoval odborný a hodnotový postoj, který znalkyně k tématu dříve veřejně vyslovila (bod 65 odůvodnění). 18. Takový výklad vede k neudržitelnému důsledku, a to vyloučen by byl každý znalec, který se kdy veřejně vyjádřil k tématu svého oboru! Znalec je přitom znalcem právě proto, že se daným tématem soustavně zabývá a má k němu odborně podložený názor. Nejvyšší soud v této souvislosti výslovně odmítl ztotožňovat výkon znalecké činnosti s osobním zájmem znalce.10 19. Správní orgán se opírá o judikaturu k podjatosti soudců, byť v bodě 64 odůvodnění sám připouští, že jde o užití podpůrné. Bere si z ní však pouze zpřísňující část. Pokud se analogie se soudcem použije, patří k ní i pravidlo shodně vyjádřené v § 8 odst. 1 větě třetí soudního řádu správního a v § 14 odst. 4 občanského soudního řádu:11 „Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech." 20. Totéž platí o nálezu Ústavního soudu, na němž je odůvodnění postaveno nejvíce. Správní orgán z něj přejímá kritérium „zdání nezávislosti a nestrannosti pro třetí osoby", ale nevypořádává se s touto pasáží téhož nálezu:12 „Nelze samozřejmě bez dalšího dospět k závěru o podjatosti soudce na základě pouhého faktu, že poskytne novinám rozhovor týkající se případu, který rozhodoval a který byl mimo jiné hojně medializován." 21. Obdobně judikatura vykládá podjatost znalce jako konkrétní vztah k věci, orgánům, účastníkům či jejich zástupcům, tedy typicky pracovní poměr znalce k účastníkovi řízení, nikoli jako obecné odborné stanovisko.13

10 Rozsudek NS ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 21 Cdo 845/2013: „Byl-li znalec ustanoven v jednotlivé věci ‚státním orgánem‘ (orgánem veřejné moci) a podal-li proto tomuto ‚státnímu orgánu‘ znalecký posudek, nelze znaleckou činnost pokládat za projev jeho osobního zájmu." Citováno z publikované právní věty; před použitím doporučeno ověřit v primárním textu. 11 § 8 odst. 1 věta třetí zákona č. 150/2002 Sb. a § 14 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb.; obě ustanovení mají prakticky totožné znění. 12 Nález Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. I. ÚS 722/05. 13 Nález Ústavního soudu ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. II. ÚS 35/03: „Jedním z takových důvodů, kdy lze zcela důvodně pochybovat o nepodjatosti znalce pro poměr k účastníkovi řízení, je v případě, že mezi nimi existuje pracovní poměr…"

Stránka 5 z 8

22. Konečně, judikát, o který se odůvodnění opírá v bodě 61, obsahuje větu, kterou správní orgán necituje a která svědčí opačně: „Důvodem pro přibrání jako znalce osoby v seznamu soudních znalců nezapsané nemůže být sama o sobě okolnost, že je s případem seznámena a podávala již v této věci odborné vyjádření."14 Podstatnější je ovšem následek: v citovaném rozhodnutí jde o to, zda konkrétní osoba měla být v konkrétní věci přibrána jako znalec. Následkem je nepřibrání či vyloučení v dané věci, nikoli odnětí znaleckého oprávnění. E. Zvolené opatření je nepřiměřené, zákon pro tuto situaci zná mírnější nástroj 23. Právní řád na posudek zpracovaný podjatým znalcem odpovídá tím, že jej vyřadí jako důkaz:15 „Znalecký posudek vypracovaný znalcem, který jej nesmí ve věci podat …, není způsobilým důkazem, na základě něhož by mohl soud učinit skutková zjištění." 24. Tento následek v posuzované věci nastal sám od sebe, neboť posudek nebyl použit v žádném řízení před českým orgánem veřejné moci. Zájem, který správní orgán v bodě 114 odůvodnění sám označuje za chráněný, tedy dostupnost nestranných posudků pro soudy a orgány činné v trestním řízení, tedy fakticky dotčen nebyl. Přesto bylo zvoleno nejtvrdší opatření, které zákon zná, a to za jednání, o němž správní orgán v bodě 98 sám uvádí, že šlo o první a jediné porušení povinnosti. F. Vynechání výzvy k nápravě a přitížení za obhajobu 25. Podle § 14 odst. 3 ZnalZ správní orgán znalce před vydáním rozhodnutí o zrušení oprávnění vyzve k nápravě ve stanovené přiměřené lhůtě, je-li to možné a nehrozí-li nebezpečí z prodlení. Výzva vydána nebyla. V bodech 108 až 110 odůvodnění je to zdůvodněno mimo jiné tím, že z vyjádření znalkyně „nevyplynulo, že by akceptovala závěr o existenci důvodů podjatosti". 26. Výjimka z povinnosti vyzvat k nápravě se váže k objektivní nemožnosti nápravy, nikoli k procesnímu postoji účastníka. Přičítat k tíži, že se účastník hájí a pochybení nepřipouští, judikatura ve správním trestání odmítá:16 27. Vada je o to závažnější, že právě na postoji účastnice správní orgán založil i závěr o nemožnosti nápravy, a tím i celý test nezbytnosti opatření. G. Skutkový závěr je vyvozen z toho, co účastnice neprokázala 28. Závěr, že posudek nebyl nikým zadán a byl výrazem vlastní iniciativy znalkyně, je nosným prvkem konstrukce podjatosti pro poměr k věci. Správní orgán jej však opřel o úvahu, že jiný podklad účastnice nepředložila, „neboť by jej jinak jistě také k posudku přiložila" (bod 46), a doplnil, že se případného ústního ujednání nemůže dovolávat, protože je neuvedla (bod 77).

14 Publikováno pod č. R 41/1993-I (Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, trestní část); citováno ve stanovisku Nejvyššího státního zastupitelství č. 9/2003. 15 Rozsudek NS ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2616/2013. Citováno z publikované právní věty; před použitím doporučeno ověřit v primárním textu. 16 Rozsudek NSS ze dne 15. 12. 2017, sp. zn. 4 As 199/2017: „Volba procesní taktiky představuje právo obviněného, nikoli přitěžující okolnost (byť doznání viny a lítost mohou být hodnoceny jako polehčující okolnost)." Obdobně usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 2. 5. 2017, č. j. 10 As 24/2015-71, č. 3577/2017 Sb. NSS, bod 46: „Je právem obviněného zvolit si způsob obhajoby, bez ohledu na to je povinností správního orgánu zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti."

Stránka 6 z 8

29. Skutkový závěr je tak vyvozen z absence tvrzení a důkazů na straně účastnice. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu k rozložení důkazního břemene uvedl:17 „Obviněný z přestupku není povinen se hájit, zejména není povinen uvádět na svou obhajobu jakákoliv tvrzení, ani (anebo) o nich (nebo o jiných skutečnostech) nabízet a předkládat správnímu orgánu důkazy…" H. Zásah do svobody projevu a jeho odrazující účinek 30. Správní orgán v bodech 84 až 89 odůvodnění uvádí, že netrestá názor, nýbrž formu jeho prezentace. Z konstrukce rozhodnutí však plyne, že bez veřejně vyslovených názorů by poměr k věci nebyl dovozen vůbec. Obsah dřívějších projevů je tedy podmínkou, bez níž by k zásahu nedošlo. 31. Ústavní soud pro posouzení sankce uložené za veřejný projev formuloval test, jehož závěrečný krok zní:18 „Nakonec je třeba posoudit, zda je povaha a závažnost případné sankce přiměřená zjištěnému pochybení … a zda tato sankce nemá odrazující účinek (chilling effect) na svobodu projevu jiných soudců…" 32. Evropský soud pro lidská práva chrání odborný projev v oblasti vlastní kompetence výslovně i tam, kde je kontroverzní či nepopulární,19 a pro sankci uloženou lékaři za odborné vyjádření dovodil porušení čl. 10 Úmluvy s odůvodněním, že takový postup hrozí odrazením lékařů od poskytování objektivního odborného hodnocení, což může ohrozit samotný cíl lékařského povolání, totiž ochranu zdraví a života pacientů.20 IV. Normativní dopad rozhodnutí a veřejný zájem 33. Napadené rozhodnutí neurčuje pouze osud jedné znalkyně. Vytváří výklad § 18 odst. 1 ZnalZ, podle něhož „poměr k věci" zahrnuje odborný postoj, který znalec dříve veřejně vyslovil. Ustálená správní praxe je přitom pro správní orgán závazná:21 „Správní praxe zakládající legitimní očekávání je ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost (příp. i nečinnost) orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů. Takovou praxí je správní orgán vázán." 34. Podle tohoto výkladu by nesměl zpracovat znalecký posudek toxikolog, který dříve publikoval o rizikovosti zkoumané látky; statik, který se veřejně vyjádřil ke kvalitě určité stavební technologie; psychiatr, který v odborném článku obhájil určitý diagnostický přístup; ani ekonom, který v médiích označil určitou obchodní praktiku za škodlivou. Ve všech případech jde o odborný postoj vyslovený předem a veřejně.

17 Usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 14. 1. 2014, č. j. 5 As 126/2011-68, publ. pod č. 3014/2014 Sb. NSS, právní věta II. a bod 29. Obdobně rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 96/2008-115, č. 1856/2009 Sb. NSS. 18 Nález Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 2617/15, bod 91. Srov. též nález ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. I. ÚS 1933/24, body 48 a 55, kde Ústavní soud zařadil odrazující účinek přímo do testu proporcionality podle čl. 17 Listiny. 19 Rozsudek ESLP ze dne 27. 5. 2014 ve věci Mustafa Erdoğan a další proti Turecku, č. 346/04 a 39779/04, § 40: tato svoboda „extends to the academics’ freedom to express freely their views and opinions, even if controversial or unpopular, in the areas of their research, professional expertise and competence". 20 Rozsudek ESLP ze dne 16. 12. 2008 ve věci Frankowicz proti Polsku, č. 53025/99, § 51. Srov. též rozsudek ze dne 17. 10. 2002 ve věci Stambuk proti Německu, č. 37928/97, § 52. 21 Usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006-132, publ. pod č. 1915/2009 Sb. NSS.

Stránka 7 z 8

35. Výsledkem je pravidlo, které ze soustavy znalců vylučuje právě ty odborníky, kteří se tématem zabývají nejintenzivněji, a zbývající vede k tomu, aby se raději veřejně nevyjadřovali. Stát přitom uděluje znalecká oprávnění právě proto, aby soudy a orgány činné v trestním řízení měly k dispozici odborné posudky, jak uvádí samo napadené rozhodnutí v bodě 114. 36. Evropský soud pro lidská práva k odrazujícímu účinku uvedl, že působí k tíži společnosti jako celku, a je proto samostatným hlediskem při posuzování přiměřenosti sankce.22 37. Podatel proto tvrdí, že přezkum napadeného rozhodnutí je ve veřejném zájmu, nikoli v zájmu dotčené znalkyně, která se sama nebrání, nýbrž v zájmu zachování takového výkladu § 18 ZnalZ, který nevytlačuje ze znalecké soustavy odborníky pro jejich odborné názory. V. Zásady právního státu podle Benátské komise 38. Podatel si je vědom, že dokumenty Benátské komise nejsou pramenem českého práva a že jejich porušení samo o sobě nezakládá nezákonnost ani nicotnost správního aktu. Uvádí je výhradně jako uznávané interpretační vodítko při výkladu čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny. 39. Relevantní jsou zejména tyto části Aktualizovaného kontrolního seznamu právního státu, CDL- AD(2025)002:23 • Část II.A (Zákonnost), požadavek, aby výklad zákona nepřekračoval jeho účel. • Část II.B.1 (Dostupnost a předvídatelnost zákona), výklad, který nebyl dříve použit a nebylo možné jej předvídat, oslabuje právní jistotu. • Část II.C (Předcházení zneužívání moci), zákaz svévole a požadavek, aby diskreční pravomoc byla vykonávána v předem známých mezích. • Část II.F.2 (Nezávislost a nestrannost ostatních aktérů soudního procesu), úprava postavení znalců má nezávislost znalce chránit. VI. Podpůrně, podnět k prohlášení nicotnosti 40. Pro případ, že by nadřízený správní orgán dospěl k závěru, že vady napadeného rozhodnutí dosahují intenzity, pro kterou je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu, podatel podpůrně upozorňuje na § 77 správního řádu, podle jehož odstavce 2 nicotnost zjišťuje a rozhodnutím prohlašuje nadřízený správní orgán, a to kdykoliv. 41. Podatel však otevřeně uvádí, že tuto možnost považuje za krajní a že těžiště jeho podání spočívá v části III. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu vymezil nicotnost jako vadu, pro kterou akt „vůbec za rozhodnutí ani považovat nelze", a její důvody omezil na absolutní nedostatek pravomoci, absolutní nepříslušnost orgánu, zásadní nedostatky projevu vůle, požadavek plnění trestného nebo absolutně nemožného, uložení

22 Rozsudek ESLP ze dne 26. 2. 2009 ve věci Kudeshkina proti Rusku, č. 29492/05, § 99: „This effect, which works to the detriment of society as a whole, is likewise a factor which concerns the proportionality of, and thus the justification for, the sanctions imposed on the applicant…" Obdobně rozsudek velkého senátu ze dne 23. 6. 2016 ve věci Baka proti Maďarsku, č. 20261/12, a rozsudek velkého senátu ze dne 28. 10. 1999 ve věci Wille proti Lichtenštejnsku, č. 28396/95, § 50. 23 Benátská komise, CDL-AD(2025)002, Aktualizovaný kontrolní seznam právního státu, přijatý na 145. plenárním zasedání ve dnech 12.–13. prosince 2025.

Stránka 8 z 8

povinnosti něčemu, co v právním smyslu neexistuje, a nedostatek právního podkladu.24 Ministerstvo spravedlnosti přitom podle § 35 odst. 1 a § 14 ZnalZ věcně příslušné je. VII. Návrh 42. Podatel navrhuje, aby nadřízený správní orgán: 1. Zahájil z moci úřední přezkumné řízení podle § 94 a násl. správního řádu ve věci rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 7. 8. 2026, č. j. MSP-90/2025-OSZT-SRZT/34, a toto rozhodnutí podle § 97 odst. 3 správního řádu zrušil. 2. Podpůrně, shledá-li důvody podle § 77 odst. 1 správního řádu, prohlásil uvedené rozhodnutí za nicotné. 3. Vyrozuměl podatele podle § 42 věty druhé správního řádu ve lhůtě 30 dnů o tom, jak s tímto podnětem naložil. VIII. Závěrečná věta Podatel shrnuje, že z důvodů uvedených výše lze důvodně pochybovat o tom, že napadené rozhodnutí je v souladu s právními předpisy ve smyslu § 94 odst. 1 správního řádu, a to zejména se § 14 odst. 2 písm. c) a § 18 odst. 1 a 2 zákona o znalcích, s § 2 odst. 2 a 4 správního řádu a s čl. 17 a čl. 26 Listiny základních práv a svobod. Napadené rozhodnutí přitom není aktem s dopadem omezeným na jednu osobu. Poměr znalkyně k věci ve smyslu § 18 odst. 1 zákona o znalcích je v něm dovozen výlučně z obsahu odborných názorů, které dříve veřejně vyslovila. Tím vzniká výklad, jímž je správní orgán podle ustálené judikatury do budoucna vázán vůči všem znalcům, neboť ustálená správní praxe zakládá legitimní očekávání a orgán se od ní může odchýlit jen do budoucna a z řádně odůvodněných závažných důvodů. Takový výklad má odrazující účinek (chilling effect) na výkon znalecké činnosti jako celek a vede znalce k tomu, aby se k tématům svého oboru veřejně nevyjadřovali, a ze soustavy znalců vytlačuje právě ty odborníky, kteří se jimi zabývají nejintenzivněji. Oslabuje tím právě ten zájem, který má být chráněn a který napadené rozhodnutí samo označuje za rozhodný, tedy dostupnost nestranných a odborně způsobilých posudků pro soudy a orgány činné v trestním řízení. Rozhodnutí, jehož důsledkem je oslabení téhož veřejného zájmu, k jehož ochraně bylo vydáno, není řešením v souladu s veřejným zájmem ve smyslu § 2 odst. 4 správního řádu. Podatel proto navrhuje, aby nadřízený správní orgán přezkumné řízení zahájil a napadené rozhodnutí podle § 97 odst. 3 správního řádu zrušil. Petr Bílý (Ochránce lidských práv a práv děti, obránce ochránců lidských práv, pověřen k zastupování volným společenství Fórum lidu)

24 Rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 22. 7. 2005, č. j. 6 A 76/2001-96, publ. pod č. 793/2006 Sb. NSS. Nejvyšší správní soud zároveň opakovaně zdůrazňuje, že vada v posouzení věci zakládá nezákonnost, nikoli nicotnost — srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 12. 12. 2023, č. j. 9 Ao 37/2021-57, č. 4562/2024 Sb. NSS.

Stránka 2 z 2

dnů vyrozumět. Lhůta 30 dnů od doručení podnětu uplynula dne 12. 10. 2026, aniž by mi ministerstvo cokoli sdělilo. 2. Podle § 96 odst. 1 správního řádu lze usnesení o zahájení přezkumného řízení vydat nejdéle do 2 měsíců ode dne, kdy se příslušný správní orgán o důvodu zahájení přezkumného řízení dozvěděl. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 24. 9. 2015, č. j. 6 As 89/2015-51) může u podnětu, který sám o sobě zakládá důvodné pochybnosti o zákonnosti rozhodnutí, tato lhůta běžet již od jeho doručení. Ponechání podnětu téměř dva měsíce bez jakéhokoli posouzení tak hrozí zmařit samotnou možnost přezkumu z důvodů na straně ministerstva. Veřejný ochránce práv takový postup opakovaně označil za špatnou správu (zpráva o šetření sp. zn. 26/2021/SZD/AH). 3. Postup ministerstva je proto v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti podle § 6 odst. 1 správního řádu a se zásadou, že správní orgán postupuje v souladu se zákonem a k naplnění účelu, pro který mu byla působnost svěřena (§ 2 správního řádu). III. Návrh Navrhuji, aby ministerstvo: 1. postup při vyřizování podnětu prošetřilo a o výsledku mě podle § 175 odst. 5 správního řádu vyrozumělo, 2. podnět bezodkladně předložilo orgánu příslušnému k rozhodnutí o zahájení přezkumného řízení a posoudilo jej tak, aby nebyla zmařena lhůta podle § 96 odst. 1 správního řádu, 3. mi sdělilo, kterému útvaru a kdy byl podnět předán a kdo je příslušný o něm rozhodnout, 4. mě o výsledku posouzení podnětu vyrozumělo s uvedením důvodů podle § 94 odst. 1 správního řádu. Pro úplnost uvádím, že v případě nedostatečného vyřízení této stížnosti se obrátím na veřejného ochránce práv. Petr Bílý obránce lidských práv, za Fórum lidu

Stránka 2 z 2

II. Návrh Navrhuji, aby nadřízený orgán podle § 16a odst. 6 písm. b) InfZ přikázal povinnému subjektu, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí o stížnosti žádost v bodech 7 a 8 vyřídil, tj. 1. poskytl kopii vnitřního předpisu, pokynu nebo metodiky podle bodu 8 žádosti, případně výslovně sdělil, že takový dokument nebyl vydán, 2. sdělil, zda ministerstvo v období od 1. 1. 2026 vydalo i nepravomocná rozhodnutí uvedeného druhu, a pokud ano, kolik, a poskytl jejich anonymizované kopie, případně aby si věc podle § 16a odst. 6 písm. c) InfZ převzal a informace poskytl sám.

Petr Bílý obránce lidských práv, za Fórum lidu