"Kdo definuje - ten rozhoduje !"

Motto:

"Kdo definuje - ten rozhoduje !"

Lid je v demokracii bezpochyby vždy nejvyšší  suverén.

Proto zcela logicky jedině ve prospěch suveréna-lidu musí vždy vyznít všechny definice právních pojmů, principů a atributů veškerého, tedy i vlastnického  práva.

Pohled na stát a vlast jako na majetek občanů odráží hluboký princip přísně logické lidové suverenity, která je ukotvena v čl.2. Ústavy ČR, zatímco absurdní, formální" pseudo-"právní" teorie predátorů a parazitů vlast i stát samozvaně definuje jako jakýsi podivný a vágní "institucionální rámec bez vlastníka" !

Tento současný absurdní a úmyslně zločinný pseudo "narativ", "názor", rozhodně však rozpor s logikou, tedy správností ukazuje, že právo a lidské vnímání spravedlnosti se mohou v pohledu na moc a vlastnictví zásadně lišit, bez ohledu na to, jak "režim" sám sebe nazývá !!!

ČR rozhodně nikdy nebyla, není a nesmí nikdy být např. s.r.o. bez nesporně prokazatelného a jednomyslného souhlasu suveréna-lidu.

Pozor !

Název neznamená vždy skutečný atribut.

Např. název "neziskové"  organizace: "Člověk v tísni" vůbec nic nevypovídá o tom, zda tento spolek tíseň člověku/lidem způsobuje, nebo ulehčuje, nebo zda se nějakou (a jakou?) tísní vůbec zabývá !

Název nemusí znamenat vůbec nic !

Jestliže někdo sám sebe nazývá např. "demokratem", rozhodně to není záruka toho, že demokratem skutečně je.

O tom rozhodují jeho konkrétní činy, nikoliv pouze jeho slova !

Stejně tak samonazvaný (a naivními lidmi opakovaně chybně nazývaný) např. "progresivista" může ve skutečnosti bránit užitečnému pokroku ve vědě, technice, medicíně, filosofii, politologii, právní vědě, ekonomii, ... atd.

Samonazývaní "Liberálové" můžou být proti svobodě lidských bytostí, sami sebe nazývaní "Republikáni" můžou konat vše nejhorší proti Res Publica, ... atd.

Nenechme se nikdy zmást slovy, názvy  nebo samozvanými definicemi, postuláty, axiómy a nedokázanými větami a  výroky !

"Nikoliv podle slov, ale podle skutků poznáme je!"

Současný absurdní  "oficiální" právní narativ je v  příkrém a nesmiřitelném rozporu s čl. 2. Ústavy ČR !

Současná zcela absurdní "právní" realita evidentně slouží mocenským zájmům pseudoelit, které skrze byrokracii udržují systém parazitického teroru nad suverénem-lidem !

Zde je rozbor tohoto problému:

Vztah mezi suverenitou lidu, státem a právním řádem:

​Článek 2 Ústavy ČR a lidová suverenita

Článek 2 Ústavy České republiky stanovuje, že „Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní, nebo přímo.“

Což logicky i prakficky znamená, že lid je vždy  nejvyšší suverén, a moc (lépe řečeno "Veřejná služba") zákonodárná, výkonná a  soudní jsou suverénu-lidu vždy podřízeny !

Veřejní služebníci tedy nemohou nikdy nezávisle na suverénu lidu rozhodovat o svých vlastních pravomocích, veřejných dluzích, daních, branné povinnosti, vlastních  imunitách, privilegiích, platech a prebendách, ...

(I proto si suverén-lid tyto veřejné služby platí, aby mu vždy a jen  sloužily, nikoliv vládly,  panovaly, nebo dokonce rozhodovaly za něj, bez něj a místo něj i v extrémně důležitých otázkách, které se ho bytostně týkají !)

​Politicko-filozofický pohled:

Lid je primárním nositelem legitimity a veškerý státní aparát, území i instituce existují výhradně ve prospěch všech občanů, každé ctihodné lidské bytosti,  výhradně ke službě suverénu-lidu ČR.

Z tohoto pohledu lze stát chápat jen jako  množinu institucí veřejných služeb lidu, „společné bohatství“ občanské komunity.

Absurdní současný a zcela zcestný oficiální ​"právní" pohled:

Ústavní právo (kdo konkrétně ?) definuje lidovou suverenitu jako zdroj moci, nikoli však  jako soukromoprávní spoluvlastnický vztah.

Stát je v tzv. "právní teorii" predátorů a parazitů chápán jako "právnická osoba" sui generis (veřejnoprávní korporace), která drží majetek sama (!?), údajně za účelem plnění veřejných funkcí.

(Jakých veřejných funkcí  konkrétně ? Včetně daňového, dluhového, policejního, armádně "branného" a pozitivistického teroru nad suverénem lidem ?!)

​Rozpor mezi logickým, čili  lidovým vnímáním spravedlnosti a predátorským "právním formalismem" :

Rozdíl mezi přísnou logikou přirozené intuice občana a pseudo-"elitami" vnuceným právním systémem spočívá v pojmosloví a mechanismech:

​"Bezpodílové vlastnictví" vs. "Veřejné statky":

Predátorský, oficiální tzv. "právní řád" záměrně a zákeřně nepoužívá pro vztah občana ke státu institut bezpodílového vlastnictví (ten existoval a nadále existuje podle něj jen  např. v manželství jako SJM).

To, že občan ČR nemá přímý nárok na konkrétní alikvotní část státního majetku (např. vyjádřeného penězi) je v pořádku, ale rozhodně je z logiky věci bezpodílový spoluvlastník (svého racionálně nedělitelného majetku) vlasti (území ČR) i státu ČR (správní organizace, množiny institucí veřejných služeb pro občany ČR) a má právo rovně a spravedlivě užívat veřejné statky a služby, zejména ty,  které si platí a má právo podílet se přímo na spravování věcí veřejných, např. skrze volby, referenda, odvolávání (kdykoliv!)  libovolných veřejných služebníků (čili politiků, úředníků, poslanců, senátorů, vlády, premiéra, presidenta, soudců, důstojníků armády i policie, veřejných kontrolorů a inspektorů, občany obcí volených komunálních domobran s přednostním právem audiencí u libovolných veřejných služebníků,  velitelů libovolných (i tajných !) zpravodajských služeb, ... ) a provádět rozhodující Občanská Hodnocení IVS, (OH IVS),  atd.

(Je zcela nedemokratické a tudíž i nelegitimní, že v ČR dosud nejsou suverénu-lidu umožněna (zejména skrze lidovou iniciativu) závazná celostátní, zejména fakultativní

(ale i obligatorní) referenda, celostátní lidová veta a celostátní odvolávání libovolných veřejných služebníků přímo  svrchovaným lidem kdykoliv !)

Ani Ústava, ani zákony, ani jiná veřejná nařízení, ani ratifikace mezinárodních smluv a úmluv nikdy nebyly přímo schváleny suverénem-lidem ČR všelidovým referendem, tudíž je jejich relevance a platnost nadále velmi pochybná !

Suveréna-lid nelze nikdy zbavit ani moci sama nad sebou, ani  jeho majetku bez souhlasu právě a jen  suveréna lidu žádnou pseudo"právní"  kličkou, definicí, "podivným" postulátem nebo axiómem,  výnosem, ustanovením, usnesením, nebo  násilím vnucenou uzancí z pera úzkých pseudo"elit" !

Současné ​Institucionální odcizení:

Pokud byrokracie nebo političtí představitelé upřednostňují zájmy aparátu či samozvaných mocenských  zájmových skupin před zájmy všech občanů, vzniká oprávněný pocit  z faktu odcizení moci od jejího skutečného zdroje (lidu), což vede k výtkám z nelegitimity a parazitizmu !

​Stát jako správce, nikoli vlastník moci. Ústavní koncepce předpokládá, že státní orgány jsou pouze dočasnými správci moci, kterou jim občané pouze propůjčili.

Pokud správci jednají v rozporu se zájmy suveréna (občanů), dochází k hrubému selhání "demokratického" systému !!!

Nehodné veřejné služebníky je nezbytné neprodleně odvolat. Ale svrchovaný lid na to dosud nemá žádný  adekvátní zákon ! To je ryzí selhání Ústavního práva.

Na selhání  ústavního systému suverén-lid může bohužel reagovat zatím a pouze jen volbami (jednou po několika letech, kdy mohou být zastupiteli napáchány obrovské a často i nevratné škody v neprospěch svrchovaného lidu), dále slepou důvěrou v kontrolní orgány státní moci, či v krajním případě podivným a velmi vágním právem na občanský odpor (čl. 23 Listiny základních práv a svobod).

Z toho vyplývá, že současná zastupitelská pseudo"demokracie" žádnou demokracií ve skutečnosti není !!!

Pozn. Tento text v ničem nezpochybňuje žádné legitimní soukromé vlastnictví občanů ČR . Naopak jej důrazně potvrzuje !

Historie degradace a obrovského deficitu demokracie EU a z EU plynoucí :

Ústavní článek 10a o nadřazenosti Evropské legislativy legislativě ČR byl do české ústavy nenápadně, leč zákeřně a podle (aby nevzbuzoval nepříjemné, ale relevantní otázky lidu)  zařazen v roce 2001, tedy tři roky před samotným vstupem ČR do Evropské unie od 1.5.2004.

&

Lisabonská smlouva vstoupila v platnost 1. prosince 2009 po dokončení ratifikace v České republice.

Tato smlouva fatálně posílila pravomoci Evropské komise i Evropského parlamentu, kde je ČR v minoritním postavení,  zavedla stálého předsedu Evropské rady a funkci vysokého představitele pro zahraniční věci, rozšířila rozhodování kvalifikovanou většinou na úkor bezpečné  jednomyslnosti (výrazně oslabila národní veta) a zavedla formální a velmi komplikovaný (až mstivý) postup pro vystoupení z EU.

Tím byl zhoubný proces osudové ztráty národní suverenity ČR umožněn a posílen !