Článek o třech příslovích

Absurdistán v České republice – druhá strana mince

Aneb malá hodina dějepisu, současnosti a budoucnosti. 

V předchozím článku „Absurdistán v České republice“ jsem se věnoval televizním poplatkům a lidem bez domova. Dnes se podíváme na druhou stranu mince. Na společnost, ve které se lidé dokážou pohádat, urážet a rozdělovat kvůli 150 korunám měsíčně.

Přísloví první: Z komára se dělá velbloud.

Opravdu si myslíte, že všechny ty hádky, demonstrace a vzájemné urážky někomu pomohou? Že se rodinám bude žít lépe? Nebo že se tím vyřeší problémy, se kterými se lidé každodenně potýkají? Že díky nim bude mít člověk bez domova střechu nad hlavou?

A napadlo Vás někdy, jestli jste se náhodou nenechali strhnout vlnou manipulace? Jestli místo vlastního přemýšlení nebojujete za téma, které Vám někdo předložil jako největší problém dnešní společnosti?

Přísloví druhé: Když se dva hádají, třetí se směje.

Představte si člověka, který má na účtu dvanáct milionů korun. Rozhodne se postavit něco za šest milionů. Peníze má, ale přesto požádá stát, aby mu na jeho investici přispěl z veřejných prostředků.

A teď si představte jednoho z nejbohatších podnikatelů České republiky, který působí ve zbrojním průmyslu. Jeho majetek byl v roce 2026 podle časopisu Forbes odhadován na 533 miliard korun. Podle údajů uváděných databází Hlídač státu získaly společnosti, se kterými byl nebo je propojen, dotace v celkové výši přibližně tří miliard korun.

Nejde o peníze vyplacené přímo tomuto podnikateli, ale o dotace jednotlivým společnostem. Přesto se nabízí otázka, proč mají být z veřejných prostředků podporovány firmy spojené s lidmi, kteří disponují tak obrovským majetkem.

Zatímco se lidé mezi sebou hádají, urážejí a přou o televizní poplatky, ze společných veřejných prostředků se rozdělují miliardy korun dál a dál a dál a dál. A to i společnostem spojeným s lidmi, kteří disponují takovým majetkem, že kdyby začali rozhazovat peníze z letadla, možná by je ani nestačili posbírat ti, kteří se dole hádají o 150 korun.

A tak se ptám. Kdo se vlastně směje, když se dva hádají?

Přísloví třetí: Kde je vůle, tam je cesta.

Ve společnosti existují mnohem závažnější otázky než nekonečné hádky o 150 korun měsíčně. Otázky, které se týkají našich životů, našich dětí, budoucnosti České republiky a toho, jakým směrem se naše společnost ubírá. Jenže právě tyto otázky jako by se z veřejné diskuse záhadně vytrácely. Místo toho se společnost neustále zabývá především tím, co jí předkládají politici a tím pádem i mainstreamová a alternativní média.

A tak se nabízí otázka. Řešíme skutečně to, co je pro naše životy nejdůležitější, nebo jen to, o čem se právě nejvíce mluví?

A právě proto jsme vytvořili aplikaci Fórum lidu. Aby lidé měli prostor spolu komunikovat, diskutovat, předkládat vlastní návrhy a společně zjišťovat, které problémy považují za skutečně důležité. Aby mohli společně hledat cestu k jejich řešení a nebyli odkázáni pouze sami na sebe nebo na to, co jim předkládají politici, mainstreamová či alternativní média.

Aplikace Fórum lidu nabízí vlastní zeď pro sdílení informací a příspěvků, prostor pro diskuse, ankety, prostřednictvím kterých mohou lidé vyjadřovat své názory, a pozvánky na společná setkání a další akce. Umožňuje také předkládat vlastní podněty a návrhy a komunikovat s dalšími lidmi.

Součástí našeho záměru je rovněž možnost online petic, které budou sloužit jako podklad pro jednání a vyjednávání s představiteli státu, veřejnými institucemi a dalšími odpovědnými orgány. Jejich prostřednictvím budou moci občané společně předkládat své požadavky, návrhy a podněty a usilovat o jejich projednání a řešení.

Součástí aplikace je také sekce Sousedé, která slouží k vzájemné pomoci a propojení lidí v jejich okolí. Prostor zde mají také drobní podnikatelé, živnostníci, řemeslníci a další lidé, kteří mohou nabídnout své služby, zkušenosti nebo pomoc ostatním. Stejně tak zde mohou lidé hledat někoho, kdo jim s něčím pomůže.

Smyslem celé aplikace je vytvořit prostor, kde mohou lidé nejen mluvit o problémech, ale také společně hledat jejich řešení, vzájemně si pomáhat a spolupracovat. 

Aby nemuseli čekat, že to za ně někdo jiný udělá.

Nechceme lidem určovat, co si mají myslet ani které otázky mají považovat za nejdůležitější. Chceme, aby si to dokázali říct sami. Aby místo vzájemných urážek začali hledat společnou řeč, protože bez komunikace se těžko hledají společná řešení.

My jsme měli vůli něco změnit. A proto jsme lidem nabídli cestu.

Teď už záleží na samotných lidech, jestli se po ní rozhodnou vydat.

Protože minulost nám ukazuje, co lidé dokázali vytvořit. Přítomnost ukazuje, s jakými problémy se potýkáme. A budoucnost?

Tu přece ještě nemáme napsanou.

Ale jestli je 150 korun důvod takzvaně k vzájemnému si roztrhání občanek...silně pochybuji.

Fotografie jsou pouze ilustrační. Článek představuje osobní úvahu.